Karty nebereme. Co všechno ukrývá neochota přijímat karetní platby?
V dnešní době už je samozřejmě platit kartou, mobilem nebo chytrými hodinkami. Proč přesto přibývá cash only podniků?
Buď hotovost na ruku, nebo prodejcův ukazováček směřuje na QR kód. Co se skrývá za konstatováním „karty nebereme?“ A jak s tím souvisí zkratka BUS?
Ne, tenhle BUS není prostředkem hromadné dopravy. V Česku se svižným tempem dala do pohybu kola takzvaných plateb „bez účasti státu“, dávající nové obrysy rčení bez peněz do hospody nelez.
Po konci elektronické evidence tržeb (EET) přestávají podniky poskytovat možnost platby kartou. V letech po pandemii, kdy už většina společnosti definitivně uvykla placení bezhotovostním způsobem, se řada podniků vrací v čase. Není přitom řeč o obchodech v zapadlých vesničkách, u kterých by to asi tolik nepřekvapovalo.
BUS, tedy prodej a nákup bez účasti státu, se týká celé republiky, včetně míst v centru Prahy. Ze statistického hlediska sice počty bezhotovostních transakcí vytrvale rostou, ale letos v létě narostly také počty podniků hlásajících cedulemi „cash only“.
Jenže to mnozí zákazníci neoceňují a nesouzní s tím. „Hotovost je fakt PAIN, ale brutální. Jako majitel ji ideálně nechcete, pokud nejedete BUS nebo nechcete podporovat BUS u dodavatelů. Riziko krádeží je obrovské,“ píše v příspěvku, který rozvířil širokou debatu na sociální síti LinkedIn finančník Petr Borkovec, spoluvlastník skupiny Partners a člen našeho žebříčku nejbohatších lidí Česka.
„Já byl už nastaven, že by bylo skvělé cash zrušit a Sklizeno udělat jen bezhotovostní. Ale nakonec jsme odvahu nenašli,“ dodává ve vzpomínce na projekt, který spolufinancoval.
Poplatek z karetní transakce bankám je 0,2 procenta z jednotlivé platby, v případě Apple Pay okolo 0,1 procenta. I tak se proti zavedené praxi někteří lidé vymezují. Například odborník na kyberbezpečnost Marek Střihavka argumentuje, že není jeho povinností dávat bance vydělat a to je i hlavní důvod mnohých prodejců.
Podle Borkovce však současné chování obchodníků pokřivuje trh jak z pohledu cenové konkurence, tak konkurence na pracovním trhu. Dokonce tyto praktiky přirovnává k šířící se rakovině.
Například v pražském Karlíně tuto praktiku běžně začala vyznávat pouliční bistra, květinářství, kavárny či barbershopy. „Platby kartou prostě nechci. Je to kvůli vysokým poplatkům bankám,“ říká prodejce bistra, který si nepřeje být jmenován. A podobně jako Střihavka dodává, že nechce nechat banky vydělávat na něm.
I v květinářství, které si rovněž nepřeje být jmenováno, odpovídaly prodavačky v podobném duchu. Nebojí se přitom, že v květinářstvími poseté čtvrti odejdou půjdou zákazníci doslova o dům dál. „Nemáme květiny tak předražené jako jinde. Lidé to vědí a chodí si k nám,“ tvrdí starší z prodavaček.
V kavárně na pražském Smíchově zase baristka popisuje, že majitel nechce platit poplatky poskytovatelům terminálu. Ve hře nicméně zůstává celková zákaznická zkušenost. S hotovostí nakynulou peněženkou už chodíme málokdo. „Můj pláč, pokud je to pláč, je nad tou službou a klientským zážitkem, protože s sebou nechci tahat hotovost,“ shrnuje Borkovec.
Jak vnímá zrušení elektronické evidence tržeb, kterou mnozí nenáviděli, ale mnohým dalším dnes schází? „Byl to nástroj, který narovnal pravidla hry pro všechny a ten stávající vláda zrušila,“ konstatuje finančník.
Zákazníci tak letos v létě častěji směřují zpátky k bankomatům – a v hlavě si můžou promítat, kolik za výběr platí bankám oni.