Medaile na odvrácené straně světa. Jakou olympiádu zažívá Tahiti?

V Paříži oficiálně začaly letošní letní olympijské hry, ale olympiádou se bude žít i na druhém konci světa. Na šestnáct tisíc kilometrů vzdáleném Tahiti právě začíná olympijský závod v surfování.

Největší z ostrovů Francouzské Polynésie není jedinou olympijskou lokací mimo Paříž – závody jachtařů se konají v Marseille, zatímco fotbalové zápasy proběhnou ve dvě hodiny jízdy vlakem vzdáleném Bordeaux. 

Tisíce kilometrů mezi hostitelským městem a místem konání olympijského závodu v surfování jsou ovšem rekordem. Podle organizátorů her jde o příležitost, jak poprvé v historii zapojit francouzská zámořská území a jejich komunity do olympijských her a zároveň ukázat bohaté a rozmanité dědictví Francie.

Ostrov Tahiti a jeho vlna Teahopo’o (v překladu „zeď lebek“) jsou mekkou surfařů. Vlny zde dosahují třímetrové výšky, ale občas narostou dokonce do sedmi metrů. Francouzské pobřeží na straně Atlantského oceánu sice nabízí vlny od Bretaně až po hranice se Španělskem, ale ne v letních měsících, kdy se pohybují ve výšce kolem jednoho metru – nedostatečné k předvedení surfařských dovedností.

Čtyřicet osm surfařů a surfařek se podruhé v historii utká o titul olympijského vítěze. V roce 2020 se závod konal v Japonsku a vítězně z něj odešel tým Brazílie. V mužích vyhrál první olympijský závod v surfingu Brazilec Italo Ferreira a v ženách Američanka Carissa Moore. Kdo si odnese medaile letos?

Očekává se, že surfové závody bude přímo na místě u Tichomořského oceánu sledovat kolem patnácti set lidí. Tahiti má necelých 200 000 obyvatel, a i když je turisticky atraktivní a každoročně se zde pořádají světové závody Billabong Surf Pro, nenabízí kapacity pro tak velkou akci, jako jsou olympijské hry.

Olympijští závodníci jsou ubytováni na zaoceánské lodi s kapacitou až pět set lidí, která poslouží jako olympijská vesnička. Loď kotví v jednom ze zálivů a na břeh nebo k vlnám jsou sportovci dopravováni na menších lodích. Olympijský parník pro surfaře disponuje nadstandardním vybavením včetně vodní skluzavky, ping pongu nebo tetovacího studia.

Aby mohl surfařský závod na Tahiti proběhnout, bylo potřeba postavit novou věž pro rozhodčí, odkud se také vysílají živé přenosy – rozhodcovat závod z břehu nebo lodí není možné. Původní dřevěná věž, která sloužila dvacet let a na konci závodů se vždy rozmontovala, nestačila požadavkům olympijské komise.

Pořadatelé původně přišli s návrhem na novou „luxusní“ věž z hliníku, s toaletami, klimatizací a kapacitou až čtyřicet lidí v hodnotě 120 milionů korun – jenže by katastrofálně zničila tamní korálový útes. Proti její stavbě proto vystoupily nejen místní autority, obyvatelé nebo havajská výzkumná společnost The Mega Lab, ale také surfařská elita včetně hvězdného Kellyho Slatera.

V moři tak nakonec vyrostla menší a k přírodě shovívavější stavba. A čas ukáže, jak ikonický tahitský útes ovlivní.