Poklady Bauhausu ve vile Tugendhat. Pojí je ženská síla i tragédie dvacátého století

Starting at Zero. Tak zní název výstavy, kterou do 8. září uvidíte ve spodním patře ikonické vily Tugendhat v Brně. Představuje tvorbu tří významných designérek Bauhausu, které byly se samotnou stavbou spojeny přes jejího architekta Miese van der Rohe.

Možná jste o nich nikdy neslyšeli, ale o to více pro vás bude objevení jejich tvorby dárkem. Tak vytříbené, osvěžující, současné. Skoro se nechce věřit, že tvorba tří designérek Bauhausu Anni Albers, Otti Berger, Lilly Reich a keramičky Lucie Rie vznikla skoro před sto lety.

Ne nadarmo byly tyto umělkyně považovány za průkopnice avantgardy, ale nástup nacismu změnil téměř od základu kurz jejich života. Proto se také výstava jmenuje Starting At Zero, odkazuje totiž na slova Anni Albers, která pronesla: „Aspoň jednou v životě je dobré začínat od nuly.“

Albers pocházela z významné tiskařské rodiny, která vydávala Berlier Zeitung. Byla rebelkou, která odvrhla své židovské kořeny a nechala se pokřtít, a stejně jako identitu rodiny také odmítla její finanční prostředky a během studií na Bauhausu žila velmi skromně.

Nejdřív zkoušela malbu, pak ale zcela propadla tkalcovství. Přízi dokázala proměnit v živou geometrii barev natolik nadčasovou, že je aktuální i mnoho dekád po jejím vzniku.

Anni Albers musela po nástupu Hitlera k moci uprchnout do Spojených států, kde začínala, jak sama poznamenala, úplně od nuly. Místo toho, aby ji to demotivovalo, posloužilo jí to jako kariérní restart.

Začala tak nejen vyučovat na Black Mountain College, ale také se v roce 1949 stala první textilní umělkyní, která měla svou samostatnou výstavu v newyorské MoMě.

Za záchranu života další umělkyně, kterou výstava v Brně představuje, Otti Berger (na úvodním snímku), orodoval u Hitlera i samotný vévoda z Windsoru. Nebylo mu to ale nic platné, jedna z nejtalentovanějších textilních designérek dvacátého století skončila v osvětimském pekle.

Narodila se do židovské rodiny v dnešním Chorvatsku, ale odešla studovat do Berlína na Bauhaus. Její přístup byl inovativní v tom, že k látce přistupovala velmi fyzickým způsobem. Tvrdila, že dotýkat se jí, může být „stejně příjemné jako dívat se na barvu nebo poslouchat zvuk“.

Než Otti Berger zakázali v roce 1936 nacisté vykonávat její profesi, spolupracovala s textilními firmami a architekty v Německu i v zahraničí.

Proto cestovala do Curychu, Stockholmu, Paříže i Prahy, kde její bratr Otto působil až do roku 1939 jako návrhář pro populární módní salon Rosenbaum. Také Otto byl zavražděn nacisty.

S Československem měla Otti Berger ale další spojení, už na Bauhausu se přátelila s textilní návrhářkou Jaroslavou Vondráčkovou i umělcem Karlem Teigem. V časopise ReD jeho avatgardní skupiny Devětsil dokonce publikovala článek, ve kterém vysvětlovala, proč mají textilie navazovat na principy moderní architektury.

Pro vilu Tugendhat je ale nejzásadnější postava Lily Reich, jejíž díla na výstavě také uvidíte. Od roku 1925 byla totiž partnerkou architekta Mies van der Rohe v osobním i pracovním životě. Navrhli spolu většinu křesel pro ikonický příbytek Grety, rozené Löw-Beerové a jejího manžela Fritze. Červené křeslo má barvu rtěnky, kterou Lily Reich s oblibou nosila.

„Lily poskytla pro vilu Tugendhat obrovskou spoustu inspirace. Za ní jdou textilie a celkově barevné provedení vily. V podobě, jakou zde předvedla, to není strohé minimalistické obydlí, ale rodinný dům plný hřejivých vzpomínek. Podívejte na ten koberec, na kterém si hráli děti,“ vzpomíná Daniel Löw-Beer.

Kurátor výstavy a vzdálený příbuzný původních majitelů vily Tugendhat návštěvníkům přivezl také tvorbu Lucie Rie.

Sestřenice průmyslníků Löw-Beerů utekla do Anglie před nacisty, kde si udělala dokonce kurz na hlídání dětí. I ona, dříve uznávaná umělkyně, která ke keramice přistupovala jako k architektuře, musela začít od nuly. Vliv na ni měl jiný genius architektury, Adolf Loos.

Snažila se v Londýně představit svou keramiku, která ale nebyla přijata příliš kladně. Byla prý považovaná za „příliš tenkou, jako papír“. Na výrobu nedostala Lucie Rie licenci, a tak začala vyrábět keramické knoflíky. Tak krásné, že připomínaly spojení keramiky, šperku i oděvní aplikace.

V osmdesátých letech je objevil návrhář Issey Miyake a prohlásil, že ho „jejich krása dojímá“. Model s knoflíky Lucie Rie je součástí výstavy, jiné knoflíky pocházejí ze soukromé sbírky Daniela Löw-Beera.

„Začínat od nuly je tvůrčí síla. Nikdy se nepřestanu učit,“ prohlašovala Lucie Rie. V 89 letech získala Řád britského impéria.

Výstavu proto potřebují vidět nejen milovníci Bauhausu a designu jako takového, ale také ti, co právě ve svém životě tápou. Začínat od nuly může být tou nejhybnější silou.