Výbuch na vlastní kůži. Čech veze do Benátek imerzivní snímek o válce na Ukrajině

Film Křehký domov je vytvořen ve smíšené realitě a kombinuje reálné a digitální prvky. V krátkometrážním snímku režiséra Ondřeje Moravce se díky VR brýlím přenesete do jednoho ukrajinského obýváku a zažijete, jaké to je, když domov přestane být místem nedotknutelného bezpečí.

Bylo to poprvé a doufejme i naposled, kdy na jednu ze zdí redakce Forbesu dopadla bomba. Všude bylo bílo a jediné, co člověk slyšel, bylo nesnesitelné pískání v uších. Jakmile se za několik vteřin rozkoukal, viděl, jakou spoušť za sebou rána zanechala. Díru ve zdi, stoly převrácené vzhůru nohama. Ani jediný kus nábytku, včetně gauče s dekorativními polštářky, nestál na svém místě.

Kočka, která na něm seděla, zmizela. Na gauči se místo toho objevila rozházená lékárnička. Na zdi, kde před výbuchem visely rodinné fotky, zase velké písmeno Z. Z okna, odkud jste se dříve dívali do poklidné krajiny, nezbylo nic a do místnosti dírou ve stěně i střeše začaly pomalu padat sněhové vločky.

„Co byl pro vás ten nejsilnější moment?“ ptá se mě o několik chvil později režisér Ondřej Moravec, když spolu sedíme v jedné ze zasedaček naší kanceláře. Probíráme společně jeho nejnovější filmový počin, zhruba pětadvacetiminutový snímek Křehký domov, který stejně jako jeho předchozí projekt, film Tmání, je možné zhlédnout jen díky brýlím pro virtuální a smíšenou realitu.

„V Tmání jsem hodně řešil, co se stane s mým osobním příběhem, až film pustím do světa. U Křehkého domova jsem zase cítil velkou odpovědnost. Přece jen zpracováváte příběh někoho jiného a musíte dávat pozor, abyste ukrajinskou kulturu zachytili výstižně,“ říká Ondřej Moravec.

Tmání pokrývalo pro režiséra osobní téma deprese, Křehký domov, který vznikl ve spolupráci s ukrajinskými kolegy v čele s režisérkou Victoriou Lopukhinou, se zase zaměřil na ruskou invazi na Ukrajině. „Je to zážitek, který v sobě kombinuje hned několik příběhů. Některé jsou očividnější a jiné zase více skryté,“ popisuje.

Děj filmu je jednoduchý. Skrze příběh, kde se mísí digitální a reálné fyzické prvky, sledujeme osud jednoho ukrajinského domova. Pozorujeme jeho proměny, a to od roku 2012 až do dnešního dne. Z poklidné domácnosti se v celkem čtyřech filmových kapitolách stává místo značně poznamenané dopady války.

První kapitola představuje pohodovou ukrajinskou domácnost s plným stolem jídla a bezstarostně pobíhající kočkou. V druhé vidíme proměny po Euromajdanu, ve třetí části se přesouváme do přítomnosti a náš prostor za zvuků ukrajinské tryzny Plyve kača zasahuje ona vzpomínaná bomba.

„Film si dost hraje s tím, co všechno o aktuálním dění víte,“ říká režisér ke snímku, který se promítá skrze brýle pro virtuální realitu. Naráží například na to, že se ve filmu objeví keramický kohout, který na začátku války přežil bombardování v jedné domácnosti v Boroďance a stal se díky tomu výrazným symbolem ukrajinské nezlomnosti a rezistence.

Dalším symbolem, který ve snímku můžeme najít, je zavařovačka s rajčaty. „Za ní se také skrývá líbezný příběh,“ říká Ondřej Moravec a připomíná, jak podobnou skleněnou zavařovačkou zneškodnila jedna žena z Kyjeva dron, který kroužil kolem jejího balkonu.

Podobných symbolů ve filmu najdeme hned několik a je na divákovi, kolik z nich se mu jich povede dešifrovat. Samotný zážitek však nemá podle režiséra být sbírkou příběhů ani luštěnkou prověřující znalost ukrajinských reálií, jako spíše příležitostí, jak si na vlastní kůži zažít proměnu vám blízkého místa, domova nebo jakéhokoli jiného prostoru, který považujete za bezpečný.

Věděli jsme, že chceme na dění na Ukrajině nějak reagovat.

Na Ukrajinu se absolvent katedry scenáristiky a dramaturgie a dramaturg několika českých filmových festivalů vrací už podruhé. Před rokem představil společně s režisérem Volodymyrem Kolbasou VR dokumentární snímek Fresh Memories: The Look. Ten promítali i na prestižním showcasovém festivalu SXSW v americkém Austinu.

„Věděli jsme, že chceme na dění na Ukrajině nějak reagovat. Vzali jsme tehdy 360stupňovou kameru a vcelku rychle natočili film. Ten se následně objevil asi na třiceti festivalech,“ popisuje krátkometrážní snímek, kde diváci mají možnost dívat se do očí lidí přímo na Ukrajině.

Křehký domov je podle Moravce, který stojí například i za dramaturgií sekce virtuální reality na Letní filmové škole v Uherském Hradišti nebo na jeho vlastním festivalu Art*VR, „starší brácha“ tohoto snímku. Prezentovat je chce společně jako filmový diptych.

Důvodem, proč se Křehký domov vyrobený v produkci kreativního studia Brainz Immersive povedlo realizovat až dva roky po začátku války na Ukrajině, byly finance.

Celkové náklady se podle režiséra Ondřeje Moravce vyšplhaly zhruba na osm milionů korun, více než polovinu částky na film přispěl Státní fond kinematografie. Tmání, jeho předchozí snímek, který dostal i nominaci na Českého lva, vyšel na dvanáct milionů korun.

„Je skvělé, že se fond rozhodl podporovat i projekty, které nespadají do klasické kinematografie.“ Vedle Státního fondu kinematografie se na snímku podílela také IKEA, která bude – nejen na Benátském filmovém festivalu, kde má snímek Křehký domov premiéru – zajišťovat výbavu pokojů. V nich si lidé budou moci nasadit VR headset a celý film zhlédnout.

Možná nečekané přispění nábytkářského obchodního domu má podle režiséra i své tvůrčí opodstatnění. Většina z nás nějaký kus nábytku z IKEA vlastní, což může prohloubit nejen kýženou imerzi, ale také empatii. „Důležité je, že jste v zážitku celým tělem. U filmu Křehký domov musíte chodit, objevovat, což dělá zážitek daleko intenzivnějším,“ myslí si režisér.

Snímek Křehký domov bude mít premiéru na konci srpna, a to na prestižním filmovém festivalu v Benátkách v sekci Venice Immersive, kde režisér debutoval před dvěma lety s Tmáním. Kromě tohoto snímku se v Itálii představí i český film After Party režiséra a scenáristy Vojtěcha Strakatého a v české koprodukci natočený dokument Je to ve hvězdách slovenského režiséra Petera Kerekese.

„S tím, že jedu do Benátek, mi určitě pomohla účast v roce 2022, ale i kontakty, které mám díky festivalové dramaturgii. Je to zejména o networkingu,“ říká muž, který stál sedm let v čele programu festivalu o lidských právech Jeden svět.

„Když pak dramaturgům z Benátek přijde přihláška a oni vědí, že se s tímhle Moravcem už někde bavili, je větší pravděpodobnost, že si filmu všimnou,“ dodává k účasti na festivalu.

Pokud do Benátek nepojedete, budete mít možnost snímek zhlédnout v následujících měsících i v Česku. Jestli navíc máte doma vybavení na virtuální realitu, nebudete muset k jeho promítání nikam docházet: tvůrci Ondřej Moravec a Victoria Lopukhina chtějí snímek nahrát na platformu společnosti Meta, odkud si film budete moct za poplatek stáhnout.

I tohle je podle nich způsob, jak k filmům vzniklým pro virtuální nebo smíšenou realitu přitáhnout více lidí.

„V Česku se podobným projektům pořád věnuje málo tvůrců, i když se je snažím aktivně nahánět. Jsem proto rád za každý podobný počin. Teď třeba vzniká satirická pohádka o mořských vílách a jejich reprezentaci v popkultuře, na níž se podílím jako dramaturg. Věřím, že podobných formátů bude v budoucnu přibývat.“

V Česku se podobným projektům pořád věnuje málo tvůrců, i když se je snažím aktivně nahánět.

Pozorný čtenář si teď určitě klade otázku, jak vypadá ona čtvrtá kapitola filmu, kterou jsme předtím v textu záměrně nezmínili. Abychom neprozradili konec filmu, řekneme jen, že v poslední části snímku se pokoj opět výrazně promění.

Zda jeho konečná podoba odkazuje k reálné změně, nebo lepší, či horší budoucnosti, si musí po zhlédnutí filmu každý z nás zhodnotit sám. „Vidím, že více než dva roky od začátku invaze jsou lidé z dění na Ukrajině unavení. I proto se tento projekt snaží pod kůži dostat jinak, a to skrze váš domov, skrze přemýšlení o tom, kde pro vás vlastně domov je.“