České řemeslo bojuje. Jak přežívají malé textilní a kožedělné firmy?

Vyrábí v Česku, zakládají si na řemeslu a tradici. To poslední, čím chtějí konkurovat, je cena. I proto není jejich byznys jednoduchý. Jak se v současnosti daří firmám, které staví na tradičním českém zboží?

Nedávná aféra kolem brašnářství Tlustý, „proslaveného“ údajnou insolvencí a následnou smrští kritiky, upozornila na další, ještě hlubší problém. Proč nikoho zase tolik nepřekvapilo, že do té doby oblíbená značka volá o pomoc?

I proto redakce magazínu Forbes oslovila tuzemské firmy, které rovněž působí v textilním a kožedělném průmyslu, s otázkou, jak těžké je prosperovat, když asijské továrny chrlí na trh tuny zboží každý týden.

„Od začátku tohoto roku čelíme snížené poptávce, což je pro nás výzva,“ říká Filip Kubák. Vede rodinnou tkalcovnu se stopadesátiletou historií ve Strmilově na Jindřichohradecku, která na dochovaných původních stavech a s velkým podílem ruční práce vyrábí zejména bytový textil, například deky a přehozy z ovčí vlny. Nedávno také představili repliku originálního koberce, který byl součástí původního vybavení vily Tugendhat. 

„Abychom rozšířili naši nabídku, zaměřujeme se na realizaci různých technických textilních řešení. Navíc jsme posílili spolupráci s textilními dílnami v Česku, na Slovensku a v Rakousku,“ vyjmenovává šéf Tkalcovny Kubák, která se svou historií řadí k nejstarším rodinným firmám v zemi. 

Tak jako se do Strmilova jezdilo pro vlněné deky, do Dobříše zase mířili zákazníci pro ručně šité kožené rukavice. Příbramsko bývalo dokonce vyhlášené jako evropské centrum výroby tohoto zboží. Teď však v regionu zůstalo jen pár dílen. 

Mezi nimi jsou i Bohemia Gloves, podnik Petry Kesnerové. Prodeje, i když nižší než během zimy, se jí letos daří držet. Jak říká, stalo se tak díky riskantnímu obchodnímu rozhodnutí. 

„Riskantnímu proto, že za situace, kdy v našem odvětví firmy utlumují výrobu nebo končí, jsme u nás i při velmi napnutém cashflow vsadili na rozvoj nabídky,“ vysvětluje podnikatelka. Firma se pustila do výroby nových modelů, například na skútr a golf, a pracuje také s prémiovými, tudíž dražšími druhy kůží. 

Za klíčové Kesnerová považuje, aby byla cena zákazníkovi srozumitelná. „Když ví, kdo rukavice vyrobil, z jakého materiálu, sám si je zkusí, většinou s nákupem příliš neváhá. Zákazník pozná věrohodnost, poctivost i lásku k řemeslu,“ je přesvědčena.

Podobnou zkušenost mají i v PBG Studiu. To se věnuje designu kožených kabelek a poměrně nedávno otevřelo prostornější kamenný obchod v centru Prahy.

Díky podpoře zákazníků se nám podařilo rozšířit kůži o modelovou řadu oděvů, vypráví spolumajitelka Aneta Vojtová. „Pokud chcete koupit český produkt z kvalitních materiálů a férově zaplacený lidem, kteří na něm pracovali, musíte si za něj připlatit. V dnešní době fast fashion je skvělé, že značka jako ta naše může fungovat a má své zákazníky,“ míní designérka.

Otázku, proč jsou dražší, slýchá občas také šéf Tkalcovny Kubák. „Když však lidé vidí výrobu na vlastní oči nebo jim vysvětlíme kontext, často změní názor a diví se, jak můžeme nabízet takovou kvalitu za tak nízkou cenu,“ zmiňuje s tím, že si je ale vědom, že nepodniká v jednoduchém odvětví. „Vysoké daně a odvody nám také situaci nijak neulehčují,“ dodává Filip Kubák.

Spolumajitelka PBG Studia Aneta Vojtová zmiňuje dvě hlavní podnikatelská úskalí, která ji tíží. Tím prvním je nedosažitelnost bankovní půjčky pro malé firmy, tím druhým vzrůstající úroveň byrokracie. 

„Například v naší firmě všechnu administrativu zvládáme stále jen ve dvou lidech. K tomu jsme ale i vedoucí výroby, manažerky obchodu, návrhářky a mnoho dalšího. Bylo by skvělé, kdyby stát věci zjednodušoval, ne jen přidával další a další úkony, které musí podnikatel každý měsíc zvládnout.“