Bentley mezi kamiony. Nikola znova zkouší prorazit s vodíkovým tahačem

Výrobce elektrokamionů Nikola má za sebou několik krušných let. Jakkoliv neuvěřitelně to může znít, zakladatel společnosti Trevor Milton v roce 2018 lhal o tom, že firma už má funkční pohonnou jednotku, a v propagačních videích místo toho posílal tahače z kopce, aby se vůbec rozjely. Za podvod šel loni „druhý Elon Musk,“ jak mu média někdy přezdívala, na čtyři roky za mříže. Od konce loňského roku, kdy začala dodávat velké soupravy na vodíkový pohon, se však situace obrací k lepšímu.

Těžce zkoušený výrobce teď začal prodávat první komerční nákladní vůz s vodíkovými palivovými články v USA, s dvojnásobným dojezdem oproti modelům na baterie — a řidičům se zatím líbí.

„Je to dobrý vůz. Zpětná vazba od řidičů, vybavení a povrchová úprava jsou prostě vynikající,“ řekl Jim Gillis, prezident společnosti IMC Logistics, která má stovky návěsů, denně přepravující tisíce nákladů do přístavů Los Angeles a Long Beach a z nich. „V našem vozovém parku jim říkáme Bentley mezi kamiony.“

Společnost IMC, sídlící v Collierville ve státě Tennessee, která se specializuje na přepravu nákladů mezi přístavy a sklady, patří k prvním a nejlepším zákazníkům společnosti Nikola. V současné době provozuje padesát jejích vodíkových nákladních vozů FCEV TRE na vodík a stejné množství má objednané. A řidiči, dokonce i ti, kteří se obávali jeho staromódnímu podvozku typu „cab-over“, si na něj rychle zvykají, řekl pro Forbes.

„Celý ten design s kabinou, který vypadá jako model z konce 70. a začátku 80. let, nejprve každého řidiče dost znepokojí. Ale jakmile do něj nasedne a absolvuje jednu jízdu, už se nechce vrátit zpět. Uživatelská zkušenost je prostě skvělá,“ doplnil. (Cab-over je druh tahačů s kabinou nad motorem. Tedy ten, jaký známe zejména z evropských silnic. Ve Spojených státech jsou rozšířenější ikonické modely s kabinou za motorem, pozn. red.)

Vodíkový náklaďák, který je tišší, než ten spalovací, používá rekuperační brzdy, které zachycují tření při zastavování a zpomalování, takže zmizel i hlasitý hluk vzduchových brzd běžných náklaďáků. Má téměř dvojnásobný dojezd než návěs poháněný bateriemi a, což je zásadní, doplnění paliva trvá asi 20 minut ve srovnání s hodinami strávenými nabíjením. Je tu však i nevýhoda: protože je tato technologie pohonu zcela nová, neexistuje zatím prakticky žádná infrastruktura pro tankování a cena vodíkového paliva je nejméně dvakrát vyšší než cena nafty.

Aby mohly kamiony IMC jezdit, provozuje Nikola dočasné stanice – v podstatě cisterny umístěné na parkovištích – v blízkosti rozlehlých přístavů v Long Beach a poblíž sítě skladů v kalifornském Ontariu. Třetí mobilní stanice byla nedávno otevřena v Santa Fe Springs, na půli cesty mezi prvními dvěma. Zákazníci Nikoly v oblasti Sanfranciského zálivu mohou tankovat na stálé stanici True Zero provozované soukromou společností First Element, která po celé Kalifornii provozuje asi padesát vodíkových stanic sloužících řidičům vozů s palivovými články, včetně sedanu Toyota Mirai a SUV Hyundai Nexo. S rostoucím množstvím vozů plánuje Nikola v příštím roce nebo dvou vybudovat stálé stanice tam, kde je poptávka nejvyšší, a to s využitím grantů z Kalifornie. Zájem o ni je také v Kanadě, kde společnost Walmart začala poblíž Toronta používat vozidlo Tre FCEV. Minulý měsíc Nikola otevřela svou první mobilní kanadskou čerpací stanici v Etobicoke v Ontariu.

Ceny vodíku jsou prozatím vysoké, ale dostupnost paliva, která byla dříve pro kalifornský trh s automobily s palivovými články problém, už problém není, uvedl pro Forbes Steve Girsky, generální ředitel společnosti Nikola.

„V příštích šesti měsících se o dodávky vodíku neobáváme. Myslíme si, že v současné době je nabídka dostatečná,“ řekl. „Není to za cenu, kterou bychom si přáli, ale je to součást budování koalice partnerů.“

Tato koalice bude pravděpodobně zahrnovat výrobce vozidel a energetické společnosti. Girsky odmítl uvést, zda mezi ně patří i Toyota, Hyundai a Daimler, které se chystají prodávat vlastní tahače na vodík.

Nikola se 9. srpna dočkala tolik potřebných dobrých zpráv, když díky nad očekávání vysokému růstu prodeje vodíkových vozů vykázala dosud nejlepší čtvrtletní tržby 31,3 milionu dolarů, což je více než dvojnásobek oproti loňskému roku. Přesto však zdaleka není zisková – ve druhém čtvrtletí prodělala 133,6 milionu dolarů. Čtvrtletní výsledky způsobily, že akcie Nikoly v pátek prudce vzrostly a den zakončily růstem o 8,2 %. Později klesly o 5 %.

Girsky v rámci hovoru k výsledkům společnosti uvedl, že zájem o vodíkové vozy společnosti roste. A ačkoli neposkytl aktualizovaný odhad dodávek v tomto roce, potvrdil výhled až 350 nákladních vozidel v roce 2024. Dodávky nákladních vozidel ve druhém čtvrtletí dosáhly 72 kusů, což je o dvanáct více, než společnost předpokládala.

„Ozývá se nám nejen stále více vozových parků, které mají zájem o nasazení nákladních vozidel s palivovými články, ale také strategických partnerů, jako jsou výrobci automobilů, dodavatelé, výrobci vodíku a velké energetické společnosti, kteří uznávají naši roli průkopníka ve vodíkové ekonomice,“ řekl.

Kalifornské slevy

Kalofornie je, jakožto největší automobilový trh v USA, už dlouho epicentrem jak pro bateriová, tak vodíková vozidla — částečně díky prosazování nejpřísnějších emisních norem pro automobily v zemi. V Kalifornii také jezdí desítky tisíc nákladních automobilů, které převážejí zboží do a z obrovských přístavů v jižní Kalifornii a Oaklandu.

Vodíkové vozy mohou stát více než dvojnásobek ceny dieselových modelů: cena vozu Nikola je 390 000 dolarů (skoro 9 milionů korun). Americká vláda je však také dotuje a pobízí dálkové dopravce, aby zvážili nákup ekologičtějších vozidel tím, že nabízí státní slevy až do výše 240 000 dolarů na jeden nákladní vůz. Podle kalifornského úřadu pro ochranu ovzduší získala Nikola drtivou většinu z 387 poukázek na slevu na vodíkové nákladní automobily, které byly dosud vydány, ačkoli na pobídku mají nárok také modely Hyundai a startup Hyzon. Pobídky jsou financovány z výnosů z prodeje státních kreditů na znečišťování životního prostředí.

Na konci druhého čtvrtletí dodala Nikola zákazníkům pouze 147 vodíkových vozů. Girsky, bývalý místopředseda představenstva společnosti General Motors a dlouholetý finanční analytik, ale odhaduje, že téměř všechny vydané poukázky na slevu na vodíkové vozy dostanou její zákazníci, z nichž většina převezme dodávky v průběhu roku.

“Téměř všechny vydané poukázky na slevu na vodíkové nákladní vozy jsou určeny pro zákazníky Nikoly. Důležité však je, že počet nevyřízených poukazů na vodík převyšuje počet poukazů na baterie,“ řekl. „Poukaz vám dává právo, ale ne povinnost, nakoupit nákladní automobily. Je to něco jako rezervace. Faktem je, že o vodík je zájem a my chceme být těmi, kdo ho dodává.”

Girsky zároveň nastiňuje, pro koho je vodíkový tahač určen. „Pokud vozíte po městě bramborové lupínky, bateriový kamion je pro vás vhodný. Pokud plánujete převážet bedny piva na dlouhou vzdálenost, budete potřebovat něco víc.“

Velkou výzvou pro Nikolu je najít kapitál na další rozšiřování výroby a výstavbu čerpacích stanic, dokud vodíkové vozy nedosáhnou kritického množství.

„S větším rozsahem a objemem výroby se náklady na nákladní vozidlo sníží. A s větším objemem se sníží i náklady na palivo, protože tankery nyní nejsou efektivní,“ řekl Girsky. „Čím větší objem přes ně projde, tím budou efektivnější. Ještě to sice nebude na úrovni, kde by to mělo být, ale je důležité mít představu o tom, kde by to mohlo být.“

On a další zastánci vodíku doufají, že by mohl být cenově srovnatelný s fosilními palivy, ale bez emisí uhlíku.

Vodíkový uzel

Pokud se Nikole podaří přežít několik příštích let, mohla by těžit z bezprecedentních federálních výdajů na rozšíření výroby a distribuce čistého vodíku po celých USA, a to díky prostředkům vyčleněným v zákoně o snížení inflace. Kromě toho, že Kalifornie již vynakládá prostředky na slevy pro nákladní automobily, získala od ministerstva energetiky 1,2 miliardy dolarů na svůj projekt vodíkového uzlu ARCHES H2 a má rozpracovanou řadu projektů na využití tohoto paliva k dekarbonizaci těžkého průmyslu i k uvedení čistších nákladních automobilů a autobusů na silnice.

Do roku 2030 pomohou federální fondy Kalifornii zvýšit výrobu čistého vodíku, který se vyrábí převážně štěpením vody pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů, na 500 tun denně a zprovoznit nejméně šedesát vodíkových čerpacích stanic pro těžké nákladní vozy, aby bylo zajištěno napájení pěti tisíc kamionů a tisíce autobusů s palivovými články.

Gillis ze společnosti IMC je se svojí flotilou vodíkových nákladních vozidel, která je více než šestkrát větší než jeho sbírka osmi bateriových návěsů, které provozuje v blízkosti přístavů v jižní Kalifornii, právem spokojen. Kromě kratšího dojezdu, který bateriové kamiony nabízejí, je podle něj náročné instalovat těžké nabíjecí stanice. Ani přes delší dojezd a rychlejší tankování ale není vodík v tuto chvíli dokonalý.

„Nákladní vozidla s nulovými emisemi mají určité překážky, zejména kvůli hmotnosti vozidla, která ovlivňuje, kolik toho můžete přepravit,“ řekl. „Ale myslím, že pro většinu nákladu, který v jižní Kalifornii přepravujeme, tato technologie funguje.“