Politici neumějí bouchnout do stolu a určit priority, říká šéf MTX Renewables Douša

Skupina MTX Group miliardáře Petra Otavy zavelela směrem k obnovitelným zdrojům energie a dekarbonizaci. Už přes rok funguje její „zelená odnož“ MTX Renewables, která má miliardové plány nejen v Česku, ale i v zahraničí. V tuzemsku chce například na severní Moravě vytvořit u svých závodů Al Invest Břidličná a Strojmetal v Bruntále za více než čtyři miliardy korun energetický klastr, který pomůže nejen se snížením uhlíkové stopy.

„V Břidličné i Bruntále chceme jako MTX Group vytvořit jakýsi klastr, kde vedle sebe budou stát jednotlivé technologie jako fotovoltaika, větrné turbíny nebo baterie a budou pokrývat energetickou spotřebu podniku, který stojí poblíž,“ říká v rozhovoru pro Forbes.cz šéf MTX Renewables Ondřej Douša.

A dodává, že inspirací je také nově vznikající energetický park Mimosa, jejž ve Španělsku buduje MTX ve spolupráci se skupinou Aquila Capital. Projekt vyjde na jednu miliardu eur. „V Mimose vidíme obrovský potenciál i v možné výrobě vodíku,“ říká Douša, který v rozhovoru mimo jiné vyčítá českým politikům, že nedělají mnoho pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. „Je důležité klást si otázku, co bude v tom vakuu, až tu fosilní zdroje povypínáme,“ upozorňuje Douša.

Je to rok, co MTX Renewables spatřila světlo světa. Její snahou minimálně v Česku je zejména ozeleňovat průmyslové provozy skupiny MTX Group a získané zkušenosti a řešení nabízet případně dál. Co jste za ten rok už stihli?

Řada projektů, ať jde o modernizace výroby, nebo fotovoltaiky, už se realizuje a spousta projektů je v přípravných fázích. Pokud jde o provozy MTX Group, naší největší vlajkovou lodí v tomto směru jsou továrny Al Investu v Břidličné a Strojmetal v Bruntále, které už procházejí a ještě budou procházet největší modernizací, jež zahrnuje nejen výstavbu nových OZE, ale i dekarbonizaci s využitím nových technologií, recyklace, cirkulární ekonomiky a také digitalizace či automatizace.

Na kolik vás tato modernizace vyjde?

Pokud se bavíme jen o modernizaci samotné fabriky v Břidličné, tak jde o investici za více než čtyři miliardy korun. Z toho dvě miliardy přijdou ve formě dotací z Modernizačního fondu.

Takže jde skutečně o obrovský projekt modernizace, kde chceme, aby s ní ruku v ruce šel i rozvoj obnovitelných zdrojů. V Břidličné vidíme naprosto unikátní příležitost, kde postavit hybridní zelené zdroje energie, které budou přímo napojeny na jejich spotřebu, tedy na naši továrnu.

Bavíme se hlavně o dnes oblíbené fotovoltaice?

Půjde o fotovoltaické zdroje, ale ve větší míře by se zde měla využívat i energie z větru, protože vítr je z logiky věci účinnější, efektivnější a dává větší ekonomický smysl konkrétně v našich klimatických podmínkách.

To mimochodem není jen případ Al Investu v Břidličné, ale například také našeho dalšího podniku Strojmetal Aluminium Forging v Bruntále. Ten už fotovoltaické instalace na střeše má, jsou tam už instalované i velkokapacitní baterie pro ukládání energie a nyní spouštíme výstavbu fotovoltaické elektrárny na pozemcích vedle fabriky. Není tam zatím bohužel v přípravě žádný vítr, ale určitě se mu chceme věnovat.

MTX Group

Co přesně je cílem těchto modernizací?

V Břidličné i Bruntále chceme jako MTX Group vytvořit jakýsi klastr, kde vedle sebe budou stát jednotlivé technologie jako fotovoltaika, větrné turbíny nebo baterie a budou pokrývat energetickou spotřebu podniku, který stojí poblíž. Inspirací je pro nás do určité míry vznikající energetický park Mimosa ve Španělsku.

K Mimose se ještě dostaneme. Chcete tedy z okolí vašich provozů postavit vlastní energetický ostrov?

Ano, naší snahou je mít v místě závodů vlastní zelenou energetiku, kterou doplní energie ze sítě. A z výroby vlastní energie vytvořit další pilíř MTX Group.

Žádný podobný klastr, kam byste se mohl zajet podívat a inspirovat, tu zatím neexistuje?

Možná někde ve Skandinávii s trochu jinými zdroji zelené energie. Ale že bych dnes mohl říct, jedu se podívat tam a tam se inspirovat do tak velkého klastru, tak o takovém místě nevím.

Samozřejmě existují menší dílčí projekty například v retailu, kde využívají třeba fotovoltaiku, ale podobný podnik s vysokou energetickou náročností a s kombinací mnoha zdrojů, takzvanou hybridizací, tu nenajdete. Myslím, že v tom jsme pionýry nejen v Česku, ale i napříč celou Evropou.

Dají se vůbec energeticky náročné provozy ze sta procent vykrýt energiemi z obnovitelných zdrojů, které se vyznačují svou nízkou stabilitou?

Teoreticky ano. Vše je o správném vzájemném vykrytí jednotlivých obnovitelných zdrojů, regulaci a akumulaci. Z našich propočtů víme, že například u Al Investu v Břidličné bychom měli dosáhnout majoritního podílu v rámci celkové spotřeby z obnovitelných zdrojů. Cílíme až na sedmdesát procent.

To jde jen ze solárů těžko. Hlavně v noci a v zimě.

Obnovitelné zdroje určitě mají svá omezení, u fotovoltaiky je to přesně tak, jak říkáte. Proto ale naše snahy nyní jdou spíše směrem k tomu větru než k fotovoltaice.

Je to vše reakce na ESG (odpovědné investování, pozn. red.)? Aby vaše výrobky měly nižší uhlíkovou stopu a aby byly na trhu konkurenceschopné?

Určitě jde o jeden z klíčových motivů. Politicko-ekonomická situace je daná a jasná, ať už si o tom každý může myslet to své. Existence vlastní, bezpečné a nezávislé energetiky je něco, co historicky posouvalo civilizace dopředu, a naopak její absence vedla k úpadku.

Myslíte, že by v Green Dealu či balíčku Fit for 55 mělo dojít ke změnám, jež povedou ke změkčení klimatických cílů Evropské unie?

Jak často slýcháme Green Deal = Real Deal. Myšlenku Green Dealu a její základ považuji za správnou, ale pro efektivnější aplikaci jsou úpravy nezbytné. Evropa potřebuje celkově energii zlevňovat, a ne zdražovat, což souvisí s konkurenceschopností ve vaší předchozí otázce. Je nutné nastartovat příliv investorů. Vysoká cena energie a její nepředvídatelnost je přirozeně důvodem jejich odlivu. Zároveň je Green Deal rukojmím politických bojů a často účelově dezinterpretován.

Pro snížení uhlíkové stopy ale stačí nakoupit zelenou elektřinu, nemusíte ji přímo vyrábět.

Samozřejmě můžete jít cestou prostého nakoupení zeleného odpustku neboli certifikátu původu, což už je teď „must have“ záležitost. Odběratel vnímá, jestli je celý dodavatelský řetězec uhlíkově neutrální nebo nízkoemisní. Dnes jde v podstatě o nutnost. A pokud tomu tak není, nevstoupíte ani do výběrového řízení a produkt od vás nekoupí – půjde za jiným výrobcem.

Nákupem certifikátů původu se ale stáváte vazalem trhu. My jsme se vydali cestou investic do komplexní dekarbonizace provozů, do výstavby nových obnovitelných zdrojů a nyní v širším kontextu musíme zákazníkovi popsat, proč se tomu tak děje. Ukázat mu, že investujeme, protože chceme, aby tu naše provozy stály další dekády i se zeleným zdrojem energie.

A musí to chápat také lidé v regionu, protože to vše děláme i s cílem udržet zaměstnanost v dané lokalitě. Pokud nebudeme modernizovat a pokud nebudeme rozvíjet výstavbu obnovitelných zdrojů, pak se nezaměstnanost v regionu začne rychle zvyšovat, protože naše výrobky nebudou konkurenceschopné.

Pro představu, jen v AI Investu Břidličná pracuje osm stovek lidí, takřka v každé rodině ve městě je někdo, kdo ve fabrice pracuje. Proto je vzájemná synergie s městem tolik důležitá.

Kdy budete s modernizací v těchto provozech hotoví?

V bruntálském Strojmetalu už je část zdrojů ve zkušebním provozu. Klasická stavební kolaudace je jen částí finálního procesu. Specifikum je povolovací připojovací proces ze strany společnosti ČEZ, kterým nyní procházíme a termíny nejsou zcela v naší moci. V roce 2025 připojíme zbývající pozemní instalaci.

V roce 2026 pak chceme mít spuštěné zelené elektrárny i v Břidličné, tam to bude záležet zejména na legislativě a povolovacích procesech. Fotovoltaiku tam hodláme spustit do dvou let, vítr je bohužel kapitola sama pro sebe.

Větrná energie se v Česku moc nerozvíjí. V čem je zakopaný pes? V povolovacích procesech, nebo vnímáte i ten problém odporu místních?

To vše není problém jen větru, ale vlastně všech obnovitelných zdrojů. Jedním ze společných jmenovatelů je přirozeně složitost povolovacího řízení. Je v podstatě jedno, jestli zde stavíte obnovitelný zdroj, dálnici, nebo jinou nutnou stavbu spadající do kritické infrastruktury. Vyjde to nastejno.

A konkrétně Česko není větrné energetice moc nakloněno, jsme i pozadu v implementaci evropských směrnic, které by vše urychlily. Nemusíme přece nic extra vymýšlet, stačí se podívat do Rakouska nebo Německa k Drážďanům, kde hned za hranicemi uvidíte mnoho větrných parků. Němci si to vytyčili jako prioritu a dokázali říct, že toto je klíčová infrastruktura, a její výstavbu zrychlili.

To mi u českých politiků chybí. Chybí mi tu někdo, kdo si to vezme za své, bouchne do stolu a řekne, že tady už končí legrace, a to zejména v kontextu toho, že stojíme před koncem uhelných elektráren. Nikdo už do nich neinvestuje, ale zároveň nikdo ve velkém neinvestuje do obnovitelných či jiných zdrojů energie.

A je důležité klást si otázku, co bude v tom vakuu, až tu fosilní zdroje povypínáme. Staneme se z pohledu energií importní zemí. A nemyslím si, že to z obchodního hlediska bude pro nás cenově výhodné.

Pro dokreslení, v Los Angeles právě probíhá velká konference All-in, kde je jeden z hlavních vystupujících Elon Musk. Zatímco on dnes řeší přesun výstavby gigafactory z Kalifornie do Texasu, protože nechce čekat 24 měsíců, ale jen čtrnáct, létá do vesmíru a oznamuje misi na Mars za čtyři roky, tak v Evropě by neměl ještě ani první razítko z tisíce.

Co by ho sem jako investora mělo táhnout? Česká samospráva a státní správa se musejí naučit přemýšlet, jak to udělat, a ne jak to nejde udělat, jinak se propast mezi okolním světem bude prohlubovat.

Z pohledu soukromého investora budu dnes těžko hledat racionální důvody, proč investovat soukromé prostředky do fotovoltaiky připojené do sítě.

Otázka je, zda se nyní bez podpory vyplatí stavět novou solární či větrnou energetiku.

To záleží, kdo se na to dívá…

… z pohledu soukromého investora.

Z pohledu soukromého investora budu dnes těžko hledat racionální důvody, abych investoval soukromé prostředky do fotovoltaiky připojené do sítě. Vlastník MTX Group Petr Otava by do toho také své prostředky neinvestoval, pokud by mu to nedávalo ekonomický smysl z hlediska přímého napojení provozů.

Je to podobné, jako když máte fotovoltaiku na střeše rodinného domu, k tomu baterii a umíte s tím vším pracovat, správně nastavit a řídit výrobu/spotřebu. Smysl dává, když vyrobenou energii můžete spotřebovat hned na místě.

Z toho vyplývá, že stavět solární a větrné parky v Česku připojené do přenosové soustavy s následným prodejem elektřiny jiným subjektům nechcete?

Jak jsem řekl, a pokud bych to měl paušalizovat, tak fotovoltaika jako investiční záměr s připojením do sítě nám smysl dávat nebude. Ono je to i tím, že nejsme investiční fond, který je spokojený s mnohaletou úrovní návratnosti. A nejsme ani ČEZ, pro nějž je to strategický cíl.

U větru bychom však možná takový smysl v Česku viděli. Když vše porovnám například se Španělskem, tak koeficient osvitu je tam dvou- až vícenásobný než v tuzemsku, ale u větru je to vcelku dost podobné. Vítr pro nás určitě potenciál má. Z mého pohledu má z ranku obnovitelných zdrojů největší ekonomický smysl pro celé Česko. Když tedy nepočítám ještě vodu a přečerpávací nádrže.

Z jakých zdrojů vše financujete?

Jeden z hlavních důvodů naší dynamiky je to, že jsme schopni nastartovat projekty z vlastních zdrojů. Skupina MTX Group dokáže potřebný kapitál získat v rámci vlastního cashflow. Samozřejmě následným cílem je přefinancování projektu na cizí zdroje, například ty bankovní. To se děje. Dalším aspektem jsou dotační prostředky, které zatím ve všech projektech hrají úspěšnou roli.

Druhým směrem, jímž jste se vydali, jsou zahraniční investice. Ve Španělsku jste se spojili se skupinou Aquila Capital, kde budujete hybridní energetický park za jednu miliardu eur. Tam jdete cestou výstavby zdrojů, které připojíte do distribuční sítě a budete realizovat zisk prodejem elektřiny?

Je důležité si uvědomit, že regulovaná složka ceny u elektrické energie, tedy distribuční poplatky, není napříč Evropou přirozeně harmonizovaná. Ve Španělsku mají obnovitelné zdroje energie už nějakou historii a v síti nedělají takové výkyvy. Cena za distribuční poplatky tam není vysoká, a proto to nehraje tak zásadní roli ve finančních modelech jako v Česku.

Různá výše regulované složky ceny napříč Evropou je taktéž těžký konkurenční aspekt při jednání se zákazníky. Jinými slovy, ve Španělsku není tak silný motiv na lokální spotřebu jako u nás.

Prodej energie v projektu Mimosa budeme diverzifikovat mezi spotový prodej a PPA (dlouhodobá smlouva o dodávce obnovitelné energie za pevnou či indexovanou cenu, pozn. red.) kontrakty, ať už přes síť, nebo lokálně.

Kolem zamýšleného parku v Andalusii zatím žádná velká spotřeba není?

Není, ale může to být dalším společným tématem. Nebo to může být investičním záměrem třetí strany. Například Microsoft či Amazon ohlásily velké investice do datových center ve Španělsku. Ve hře mohou být i petrolejáři za účelem výroby vodíku nebo gigafactory. Všechny tyto možnosti mohou zlepšit naši pozici, aniž bychom do projektů investovali.

Podporuje Španělsko podobné projekty z veřejných peněz?

Ve Španělsku jsou sice lepší klimatické podmínky pro obnovitelné zdroje, například u solárních elektráren, na druhou stranu tam neexistuje tak velká dotační podpora. Ono v celé Evropě se s dotačními podporami pracuje různě investičně a provozně, je to dost rozdrobené. Ve Španělsku spíše fungují vyjednávání na vyšší, spíše vládní úrovni. Vím o jednáních na velkou finanční podporu pro výstavbu gigafactory.

Takže vy tam žádné podpory nevyužíváte?

Ne, vše investujeme z vlastních zdrojů a bankovních úvěrů.

Jaký je harmonogram u Mimosy? Kdy začne dodávat elektřinu do sítě?

Očekáváme, že v roce 2027 bude tamní klastr větrné a fotovoltaické elektrárny společně s bateriemi produkovat elektřinu a dodávat ji do sítě. Tehdy začne generovat i příjmy. A pak nastoupí fáze hybridizace, tedy přidávání dalších obnovitelných zdrojů.

Je to pro nás velká inspirace pro české projekty v Moravskoslezském kraji, kde naše výše investic nebudou o moc menší.

MTX Renewables se na tomto projektu podílí ze čtyřiceti procent?

Ano, je to už několik let připravovaný projekt a vstoupili jsme do něj, když nás oslovil náš partner Aquila Capital. Celý projekt vyjde na více než jednu miliardu eur s celkovým instalovaným výkonem bezmála 1,1 gigawattu (GW). Na větrné elektrárny připadá 370 megawattů (MW), na solární 360 MW a na bateriové úložiště pak 350 MW. Celková roční výroba by se měla pohybovat kolem 1500 GWh.

Není to pro vás příliš velké sousto, respektive riziko?

Náš partner Aquila Capital má s výstavbou a provozem obnovitelných zdrojů energie více než dvacetileté zkušenosti napříč celou Evropou. Spravuje téměř patnáct miliard eur a aktuálně pod něj spadá přes dvacet gigawattů instalovaného výkonu v mnoha zemích.

Do Aquila Capital navíc vstoupila velká německá banka Commerzbank, což mimo jiné přináší větší míru regulace a garance. Jak jsem řekl dříve, je to pro nás velká inspirace pro české projekty v Moravskoslezském kraji, kde naše výše investic nebudou o moc menší. Jde o součást naší strategie.

Mimosu stavíte za účelem následného prodeje?

Takto o tom nepřemýšlíme, těch scénářů je dnes několik i s ohledem na budoucí možnosti rozvoje, o kterých byla řeč. Téma budoucnosti bude určitě i crossboard PPA, čili přeshraniční přenos energie. V projektu Mimosa také vidíme obrovský potenciál v možné výrobě vodíku. Ten bude hrát jistě klíčovou roli v globální energetické transformaci. MTX Group obecně nikdy nestaví závody a nebuduje nové projekty za účelem dalšího prodeje.

Zajímáte se také o jiné podobné projekty v zahraničí?

S Aquila Capital pracujeme na více projektech. Takže ano, i jiné projekty v zahraničí nás zajímají. Sledujeme trendy, kam se vše posune nejen globálně, ale hlavně na úrovni Evropské unie. Nyní jsme tak trochu v očekávání, co vlastně přesně bude, jak se jednotlivé koncepce a strategie dopracují a aktualizují a jak se vytříbí priority jednotlivých států. Každopádně se plně soustředíme na rozvoj obnovitelných zdrojů energie v Česku.