Čeští vědci získali v USA prestižní granty. Dozvěděli se to v úkrytu před hurikánem

Unikátní je už to, že prestižní grant American Cancer Society na podporu výzkumu proti rakovině dostali hned dva vědci z jedné instituce. Že jsou oba tito vědci navíc Češi, to je absolutní vzácnost. Přesto se to stalo: nezávisle na sobě získali grant Stanislav Drápela a Tomáš Zelenka z institutu Moffitt Cancer Center v americké Tampě.

Blíží se hurikán Milton, jehož terčem bylo město Tampa na Floridě, nejvyšší čas uklidit se do bezpečí. Proto se Stanislav Drápela evakuuje: k Tomáši Zelenkovi, jehož bydliště nabízí před živlem lepší útočiště. I tam ale hurikán zuří, a zrovna když je situace nejhorší, zazvoní Drápelovi telefon a dozví se o udělení grantu. Dozví se rovněž, že grant dostal i krajan Zelenka, u kterého právě přebýval.

Za dramatických okolností přiletěla k mladým českým vědcům zpráva o podpoře jejich výzkumu, který může dramaticky ovlivnit perspektivu onkologicky nemocných.

Drápela i Zelenka se této problematice věnují v základním výzkumu. Každý sice z jiného úhlu, nicméně společné pro jejich práce je, že mají nadějný potenciál. Tak nadějný, že si zasloužil finanční podporu.

A ne ledajakou. Prestižní grant od American Cancer Society je spojen se značným kreditem. Vědecká komise, jež o jeho udělení rozhoduje, má velkou expertizu, erudici a z toho plynoucí skvělé oko. Důkazem je, že grant od neziskové organizace pro boj s rakovinou, vzniklé již v roce 1913, obdrželo už třiapadesát laureátů Nobelovy ceny.

Ze stejného grantu se nyní těší dva Češi, takže vcelku logicky čelí žertům v podobě gratulací k budoucím „nobelovkám“. Jistou a nikoli chimérickou budoucností je, že díky obdrženým prostředkům získají pro své zkoumání ještě větší komfort než doposud.

Každý obdrží sedmdesát tisíc dolarů na rok; Tomáš Zelenka může s touhle sumou počítat dva roky, Stanislav Drápela ještě o dvanáct měsíců déle.

„Peníze nám dávají větší svobodu, určitou míru příjemné nezávislosti. Pokryjí náš plat, který nemusí být dedikován z prostředků vedoucích našich projektů, plus výjezdy na konference a podobně,“ upřesňuje Drápela, jedna z tváří předloňského výběru 30 pod 30, jehož prostřednictvím Forbes představuje nejtalentovanější mladé Čechy.

Ukázat na Drápelu byla – jak nyní potvrdil i grant – hodně dobrá volba. Mladý muž z Jaroslavic na Znojemsku usiluje o lepší pochopení dormantních čili spících nádorových buněk, jejichž diagnostika a terapeutické cílení by bylo v onkologii ohromným skokem.

Právě dormantní buňky mohou být pro pacienta s rakovinou fatální. Laicky řečeno, nádory vznikají nekontrolovatelným dělením původně zdravých a následně geneticky narušených buněk, avšak ty primární jsou mnohdy podchyceny a odstraněny.

Spící buňky neodhaleně metastázují z primárního nádoru do dalších orgánů, unikají konvenční terapii a po probuzení tvoří sekundární ložiska, která lze velmi těžko odstranit, pokud vůbec. Přijít na to, jak zabránit, aby se smrtící buňky neprobudily, by bylo velké vítězství a Drápela o něj usiluje.

Děje se tak na institutu v Tampě, který je řazen mezi nejuznávanější ústavy tohoto druhu v USA. Původně tam byl Drápela coby Čech sám, později k němu přibyl Tomáš Zelenka. I on hodlá přispět k efektivnější léčbě rakoviny, byť na to jde jinak než jeho krajan: zkoumá možnosti imunoterapie.

Zelenkova práce se tedy týká poměrně nové metody, v jejímž rámci je do bitvy s nádorem významně zapojen vlastní imunitní systém léčeného jedince.

„Pojato velmi zjednodušeně, jde o to namnožit a připadne poupravit buňky pracující ve prospěch pacienta a vrátit mu je do těla,“ zkouší havlíčkobrodský rodák stručně vystihnout, čemu se na Floridě věnuje.

Výzkumy, na nichž se Češi podílejí, jsou v onkologii zatím spíše věcí zítřka než přítomnosti, byť už jsou postupně zaváděny do klinické praxe. Z uděleného grantu by tak neměli profitovat zdaleka jen vědci a jejich kariéry, ale především ti, jichž se léčba na základě prohloubení poznání o rakovině bude týkat.

Grant, o němž je řeč, mají aktuálně v držení na celé Floridě pouze čtyři vědci a dva z nich jsou Češi… „Vypadá to skoro nepravděpodobně, že?“ usmívá se Drápela.

„Podle mě je to i výsledek tradičního českého vzdělávání a pracovní morálky, které jsou na velmi dobré úrovni. Před přesunem do Spojených států jsem pobýval pracovně v Řecku, kde mě žádali, zda bych jim nepomohl sehnat někoho dalšího z Česka,“ podotýká Tomáš Zelenka.

Zelenkova slova svým způsobem potvrzuje i to, ze manželky obou vědců taktéž pracují v Moffitt Cancer Center – tvoří tam významnou součást klinické části centra. Kateřina Drápelová dokonce loni získala ocenění za mimořádnou oddanost a letos je nominována na zaměstnance roku.

Dva čeští vědci v Tampě o sobě věděli, přesto se nějaký čas téměř míjeli. Působili sice v jednom ústavu, ovšem: „Celkem cíleně jsem nevyhledával okruh známých podle národnosti. Nebylo pro mě důležité, aby byl člověk Čech, ale abych s ním měl podobné zájmy, abychom si měli co říct, abychom si zkrátka sedli,“ líčí Zelenka a Drápela souhlasně přikyvuje, že to má nastaveno podobně.

Nikoli národnost, ale právě kritéria, jež byla pro oba důležitá, nakonec dovedla Čechy k sobě, dnes jsou přátelé. O blízkých vztazích rodin vypovídá i to, že za hurikánu našli Drápelovi, jejichž domov byl ohroženější, azyl u Zelenků. Burácející bouře uvěznila mladé Čechy v domě. Do toho přišla zpráva, která jim dala vědeckou svobodu.