Trumpova cla podruhé a lépe. Konec extrémů z kampaně, začíná pragmatismus
V pondělí posledního listopadového týdne rozvířil investorské vody opět nastupující americký prezident. A to správně po trumpovsku, tedy příspěvkem na sociální síti Truth. V něm Trump napsal, že první den ve funkci zavede cla na zboží z Mexika a Kanady ve výši 25 procent a dodatečných deset procent na Čínu. Nastupující prezident to podmínil tím, že dokud sousední země nezačnou na své straně hranic aktivněji řešit nelegální migraci a pašování drog, budou platit.
Jak se do toho zapletla Čína? Kromě toho, že se z ní stal v USA velice oblíbený obchodní otloukánek, tak Země středu doteď nebyla schopna (nebo není ochotna?) šlápnout na krk svým společnostem vyvážejícím do Mexika chemikálie nutné pro výrobu drogy fentanyl. Ten pak přes hranice putuje do USA, kde vytváří obří společenskou a zdravotní krizi stojící nemalé peníze.
Z tohoto pohledu se tedy zdá obsah Trumpova příspěvku poměrně racionální. Pokud laxní opatření sousedů a Číny vyvolávají na domácí scéně krize a zatěžují rozpočet, měly by na tyto problémy přispívat. Celý problém pašeráctví, drogového násilí a poptávky po fentanylu je samozřejmě mnohem složitější (do Mexika si pro změnu nachází cestu obrovské množství zbraní vyrobených v USA díky laxním americkým zákonům), ale v zásadě nový návrh dává smysl.
Je na hony vzdálený megalomanským slibům o stoprocentních dovozních clech na veškeré importy do USA, které jsme slýchali během politické kampaně. Tehdy jsme jako portfolio manažeři a investoři nechápavě kroutili hlavami, jelikož překlad zněl pro nás jasně: vyšší inflace a nižší růst HDP. Kdyby se však skutečná podoba cel změnila na cílené výhrůžky, a ne rovnou obchodní válku, tak je obrázek značně příznivější.
Dokonce i ve srovnání s prvním mandátem v letech 2016 až 2020 jde o zprvu nenápadnou, ale ve výsledku podstatnou změnu směru. Všiml si toho i Louis-Vincent Gave z analytického think-tanku Gavekal Research, který to ve svém nedávném komentáři spojil hlavně s upřednostněním pragmatického Scotta Bessenta za ministra financí a Howarda Lutnicka za ministra obchodu, zatímco více ideologický Robert Lighthizer nedostal žádnou oficiální funkci. Lighthizer šéfoval v letech 2017 až 2021 úřadu pro zahraniční obchod a byl odpovědný za velkou část obchodních rozepří s Čínou.
Louis-Vincent Gave vidí v Lighthizerovi člověka, který vnímá cla jako jedinou možnou obranu domácího průmyslu před útoky levných importů. V Lighthizerově pojetí volný obchod rozložil průmyslovou bázi USA, zničil střední třídu a způsobil mnohé sociologické problémy, se kterými Amerika nyní bojuje (například fentanylová krize). Naopak Scott Bessent je dle Gavea člověk, pro něhož jsou cla pouhým nástrojem, jak donutit obchodní partnery k spolupráci. Můžou mít formu výhrůžky nebo reálné aplikace, avšak v momentě, kdy je nastolena (dle amerického vnímání) správná spolupráce, není jich dále potřeba.
A přesně do tohoto kontextu mi Trumpův poslední příspěvek krásně zapadá. Jedná se o pohrůžku, že pokud na sebe Mexiko a Kanada nevezmou část břemena spojeného s hlídáním hranic, můžou se těšit na pětadvacetiprocentní cla. A pokud Čína nedošlápne na distribuci chemikálií, dostane rovnou pětatřicet procent. V krátkodobém měřítku si to určitě odskáčou američtí spotřebitelé, ale na dlouhodobější úrovni to už pocítí i exportéři.
Jak nakonec bude vypadat celní politika, nikdo neví, a tím pádem se dopředu těžko odhadují její dopady. Koneckonců se dost dobře může stát, že pragmatický Scott Bessent skončí v administrativě již v prvním roce a nahradí jej jestřáb, který Trumpovi půjde víc na ruku. Aktuální výhled však pro akciového i dluhopisového investora vyznívá rozhodně příznivěji, než jak tomu bylo během politické kampaně. Ze seznamu totiž nejspíš mizí jedno z hlavních proinflačních rizik. A to se člověku hned lépe spí.