Spadl mi kámen ze srdce, říká o zavření kultovního Bistra 8 majitel
Téměř před třinácti lety bylo Bistro 8 na pražské Letné průkopníkem trendu takzvaných hipsterských bister a kaváren, tedy podniků s jednoduchým interiérem, kvalitním jídlem a výběrovou kávou. Ty v Česku začaly růst po vzoru Londýna nebo Berlína a často byly splněným snem svých majitelů. V prosinci už ale dveře letenské stálice zůstaly zavřené.
Iva Jakešová pracovala jako redaktorka a foodstylistka pro kulinářské časopisy. S manželem Petrem ráda objížděla trendy podniky v zahraničí a přirozeně v ní dozrálo rozhodnutí otevřít něco vlastního.
Bistro 8 v pražské Veverkově ulici založila před necelými třinácti lety, na menu bývalo vždy jen pár jídel, třeba kuře na paprice, kimči rýže nebo lasagne, uvařených vždy striktně z čerstvých surovin.
K tomu domácí limonáda, sklenka vína nebo koláče upečené z másla. Záhy se k ní přidal právě i manžel, který do té doby pracoval v korporátu zaměřeném na veterinární léčiva.
„V bistru jsme byli těch více než dvanáct let skutečně každý den, pomáhalo nám jen pár brigádníků. Když odjela manželka na dovolenou, vařil jsem já, a naopak. Společně jsme mohli být pryč málokdy, což není dlouhodobě udržitelné. Za tu dobu jsme zkrátka vyhořeli,“ vysvětluje Petr Jakeš jeden z důvodů, které vedly k uzavření podniku.
Zároveň přiznává, že jim nezbývala energie na inovaci bistra, aby mohli konkurovat novějším podnikům s odvážnějšími koncepty.
Tím zásadním důvodem byla ale ekonomická stránka. Po covidu, který celému gastro byznysu uštědřil silnou ránu, se podle Jakeše Bistro 8 nikdy pořádně nevzpamatovalo.
„Lidé šetřili, nevěděli, co bude. Následovala energetická krize, náklady na elektřinu nám ze sedmnácti tisíc stouply na dvacet osm. Nemluvě o zdražení surovin, ze kterých jsme nechtěli slevit. Pečeme třeba výhradně z másla a odmítáme ho nahrazovat. Jenže těžko budete vysvětlovat lidem, že vanilkový rohlíček už nestojí deset, ale dvacet korun,“ vysvětluje majitel.
Zatímco náklady šly nahoru, tržby bistra zůstávaly stejné. „Fungovali jsme skoro bez marže, některé dny i se ztrátou. Do cen jsem to promítnout nemohl, lidé by v podniku, jako je ten náš, dvě tři stovky za jídlo nedali. Nestojí za námi žádný velký kapitál, ekonomika bistra stojí jen a jen na nás,“ líčí Jakeš.
Když koncem listopadu na sociálních sítích oznámil, že letenská stálice bude končit, přišlo hodně povzbudivých zpráv. Po dlouhé době bylo bistro během obědů zase plné. Ale na uzavření to nic nezměnilo.
„Když jsem vyhlásil konec, spadl mi kámen ze srdce. Zaplatím výplaty, umořím dluhy. Manželka to snáší hůř, je to srdcový projekt. Přece jen jsme odchovali celou generaci, třeba naše současné brigádnice na něm vyrostly, když jsme začínali, bylo jim devět let. Ale myslím, že i ona si oddychne,“ říká Jakeš, který už prostory bistra předal novému nájemci.
Sám v gastronomii na rozdíl od manželky pokračovat neplánuje. Kam se jeho kroky budou ubírat, ale prozradit zatím nechce.