Deníček z vězení kryptomiliardáře. Co píše Sam Bankman-Fried v reportáži z lochu?

Zneuznaný bývalý kryptomiliardář Sam Bankman-Fried si odpykává 25 let ve vězení v newyorské Metropolitní vazební věznici. Seznamuje se s takovými věcmi, jako je sportovní sázení a droga zvaná „deuce“, a velmi se mu stýská po jeho plyšákovi Manfredovi.

Ve vězení se nakonec vše točí hlavně kolem drobností. Vezměme si například polštáře. Když po svém zatčení v prosinci 2022 zhrzený kryptokrál Sam Bankman-Fried Forbesu podrobně popsal své zážitky z pekelného bahamského vězení, jako jednu z prvních věcí zmínil, že tmavomodrý oblek, který nosil k soudu, musel zmuchlat, aby si měl kde složit hlavu.

Nyní si Bankman-Fried odpykává 25 let za podvody v nechvalně proslulé brooklynské věznici Metropolitan Detention Center (MDC), kde dříve pobývali třeba Bernie Madoff, Jeffrey Epstein nebo R. Kelly, a opět si stěžuje na nedostatek polštářů. „Co to do prdele je, my nesmíme mít polštáře? Můžeme vůbec spát?“ píše ve vězeňském deníku, který se právě teď snaží prodat médiím.

V něm si dlouze stěžuje, že spaní bez polštáře nebo plyšáka, konkrétně plyšového psa jménem „Manfred“, je pro něj téměř nemožné a způsobilo mu bolesti zad. Odjakživa podnikavý bývalý miliardář, který měl v roce 2021 majetek v hodnotě až 26,5 miliardy dolarů, podrobně popisuje třeba to, jak vyměnil dva muffiny spoluvězni, který byl sjetý a měl chutě, za polštář vyrobený z roztrhané výplně matrace nacpané do trička.

Forbes e-mailem obdržel tři kapitoly vězeňského deníku od jeho otce Joea Bankmana. Ten si najal Waltera Pavla, přispěvatele amerického Forbesu, který píše a hovoří o vězeňských tématech, jelikož byl sám dříve odsouzen za hospodářské delikty, aby padlému kryptotitánovi dělal konzultanta.

Motiv, proč Bankman-Fried hledá vydavatele pro své deníky, je nejistý. Rozhodně to nejsou peníze. V rámci rozsudku za jeho roli v podvodu FTX mu hrozí kromě dvou a půl desetiletí ve vězení také propadnutí jedenácti miliard dolarů. Miliardy, které se vracejí obětem FTX během konkurzního řízení, se do toho navíc nepočítají.

Takže i když by jeho paměti mohly mít pro vydavatele hodnotu až sedmimístné finanční zálohy, podle jednoho z agentů sám Fried žádné peníze neuvidí.

Velká část textu je zaměřena na jeho spoluvězně. Jednoho z nich zmiňuje jako Harryho, laskavého, ale hlasitého a svalnatého homofoba, který je paradoxně fixován na životopisný film Bohemian Rhapsody z roku 2018 o Freddiem Mercurym.

Harry a mnoho vězňů kolem Bankman-Frieda tráví většinu času sledováním sportovních přenosů a sázením na zápasy. Kryptopodvodník, který svým investorům ukradl miliardy, aby mohl masivně sázet na kryptoměny, o jejich sportovním sázení píše pohrdavě: „Jednoho dne za mnou Harry přišel s novou sázkovou strategií: vsadil by sto dolarů. Pokud by prohrál, vsadil by dvě stě padesát dolarů, pak šest set dolarů a tak dále až do výhry, a nakonec by vyhrál, takže by tím téměř jistě vydělal. Neměl jsem to srdce mu říct, že pro tuto strategii ve skutečnosti existuje název: ,omyl hazardního hráče‘.“

Bankman-Friedův vězeňský deník také popisuje „patologický“ nedostatek hodin v MDC. „Ve vězení je snadné ztratit pojem o čase. Ve skutečnosti je ve vězení těžké sledovat čas. Minuty, hodiny, dny, měsíce, roky a desetiletí ubíhají a nic je neoznačuje. Jako by vám věznice chtěla zdůraznit, jak bezvýznamní jste pro svět venku a jak bezvýznamný je čas pro vás, když jste teď vězněm, tím, že vám dává najevo, že ani časové konvence společnosti už pro váš život nemají význam. Dny jsou pojmem pro nevězně,“ vysvětluje Bankman-Fried.

Z nedostatku měřičů času byl rozrušený a nakonec použil „třetinu“ peněz z vězeňského kapesného na nákup digitálních hodinek za asi čtyřicet dolarů. Pro kontext: koblihy z vězeňského obchodu stojí 1,70 dolaru a cena za lančmít je 1,55 dolaru, jak vyplývá z vězeňského ceníku.

Podle Joea Bankmana se Bankman-Fried téměř každý den setkává s právním zástupcem, protože se připravuje na své odvolání. Má také přístup k počítači a denně vede videohovory se svým otcem advokátem.

Možná proto, že se Bankman-Fried ještě nevyrovnal se svou novou realitou, mají jeho vězeňské deníky podobný tón, jako když Jane Goodall vyprávěla o životě mezi šimpanzi nebo když některý z viktoriánských antropologů pozoroval cizí kulturu.

„Z většiny lidí se stávají trestanci,“ píše Bankman-Fried a má na mysli ostatní spoluvězně: „Půjdou do války kvůli banánu a vymění všechno, co mají, jen aby se ještě jednou sjeli.“

Sám si na pobyt ve vězení očividně jen špatně zvyká. „Jak se můžete bouřit proti systému, když první, co vám systém vezme, je svoboda bouřit se. Jak můžete být věrní svému pravému já, když vaše pravé já bylo považováno za tak velké nebezpečí pro společnost, že vás musí zavřít do klece, dokud se ho nakonec nevzdáte,“ píše.

Bankman-Fried také věnuje velkou část jedné kapitoly rozšířenému zneužívání drogy zvané deuce, ačkoli sám říká, že ji neužívá. Není jasné, o jakou látku se ve skutečnosti jedná, pouze to, že se do věznice pašuje namočená do obyčejně vypadajícího papíru a každou noc promění podle Frieda v zombie vězně, kteří ji vykouří.

Bývalý miliardář vypráví, jak okázalé kouření deuce způsobilo, že dozorci zabavili veškerý kontraband v jeho bloku. „Dnes jsem ztratil polštář. A tak si dnešní noc napůl podkládám hlavu kombinací ručníků a vězeňského mundúru. Moc to nefunguje, už teď mě bolí za krkem,“ píše Bankman-Fried, který dále vzpomíná na své plyšové dětství.

„Od té doby, co jsem ve dvou letech dostal plyšového psa, jsem s ním spal téměř každou noc svého života a často jsem ho používal jako provizorní polštář, na jehož dotek si můj krk zvykl. Cestoval se mnou ze Stanfordu, kde jsem se narodil, na vysokou školu do Bostonu, za prací do New Yorku, do Berkeley, kde jsem založil společnost Alameda, do Hongkongu, kde jsem založil FTX, na Bahamy, kde FTX sídlí, a zpět na Stanford, když jsem byl v domácím vězení. Manfred mi chybí.“