Sedíme v doubravském Národním domě a vzpomínáme na naše dědečky. Oba byli havíři, oba fárali od čtrnácti let. Oba příjemně voněli po uhlí. I proto je Karin Lednická tak citlivá na to, když někdo mluví o hornících obecně jako o opilcích. Jak já jí rozumím. A rozumí jí snad každý člověk v doubravském publiku, které zasahuje až do předsálí.
