Pepek námořník přišel o copyright. Kontaminovaný špenát stvořil Pepka zabijáka

Oblíbené animované postavičky z vašeho dětství už nelikvidují padouchy roztomile groteskním způsobem, na nějž jste bývali zvyklí. Přitvrdily a teče u toho krev. Hodně krve. Po Mickey Mousovi a Medvídkovi Pú teď přišla řada i na Pepka námořníka.

Kvůli expiracím ochranných známek na původní verze populárních kreslených postav v USA se čím dál více z nich stává takzvaným volným dílem. Jakýkoli tvůrce obsahu si tak s nimi může nakládat dle libosti bez nutnosti žádat o povolení či platit licenční poplatky.

Úderem silvestrovské půlnoci nově vypršel copyright na původní verzi Pepka námořníka z roku 1929, kdy se chlápek s masivními předloktími potetovanými kotvami poprvé objevil na stránkách několika amerických deníků. 

Jeho tvůrce, karikaturista E. C. Segar, Pepka původně zamýšlel jen jako vedlejší postavu ve svém komiksovém stripu Thimble Theatre. Námořník s výraznou bradou a dýmkou v puse se však stal jeho vůbec nejznámějším dílem. Letos se z něj stane vraždící monstrum. 

Alespoň podle traileru na chystaný film Popeye the Slayer Man, v němž Pepek po incidentu s kontaminovaným špenátem využívá sílu svých nadrozměrných rukou k lámání či drcení různých částí těl party pohledných mladých lidí. 

Seznam nových volných děl pravidelně k prvnímu lednu vydává centrum pro studium autorských práv při Dukeově univerzitě v Severní Karolíně. Jeho ředitelka Jennifer Jenkins nedávno uvedla, že v současnosti jsou v přípravě minimálně dva další horory s Pepkem námořníkem.

Od letošního prvního ledna je v USA volně k dispozici také animovaný reportér Tintin od belgického kreslíře Georgese Prospera Remiho, známého spíš jako Hergé. Evropští tvůrci obsahu si však na volné využívání Tintina budou muset počkat ještě zhruba třicet let. Podle zdejších pravidel copyright platí sedmdesát let od smrti autora a Hergé zemřel v roce 1983.

Za oceánem se za pár let stanou volným dílem původní verze postaviček psa Goofyho (2028) nebo kačera Donalda (2030). V roce 2036 pak budou následovat Tom a Jerry a zajíc Bugs Bunny.

Letos se v USA mezi volná díla dostalo také hned několik slavných románů: Hluk a vřava (William Faulkner); Sbohem, armádo (Ernest Hemingway) nebo klasika americké drsné školy detektivek Maltézský sokol (Dashiell Hammett). Copyright vypršel i skladbě Rapsodie v modrém od George Gershwina nebo snímku Její zpověď. Ten vznikl ve dvou verzích, němé i zvukové, a je tím pádem považován za poslední němý i první zvukový film režiséra Alfreda Hitchcocka.

Kromě toho se volným dílem stává zhruba desítka dalších krátkých animací s Mickeym Mousem, včetně osmiminutového snímku The Karnival Kid z roku 1929, kde myšák poprvé promluvil.

Myšákova práva

Postavička Mickeyho Mouse z děl vzniklých v roce 1928 se však volným dílem stala už loni. Předloni práva vypršela také slavnému Medvídkovi Pú.

Záhy po vypršení autorských práv se postavičky rovněž objevily znovu v kinech. Ovšem ve snímcích, které rozhodně nebyly určené dětem. Z roztomilého medvídka upatlaného medem a myšáka Mickeyho se staly krvelačné vraždící stvůry. Nepovedlo se to, loňský horor Past na myši – neplést s Pastí na myši od Agathy Christie – i předloňský snímek Medvídek Pú: Krev a Med dopadly u kritiků i diváků naprosto tragicky.  

Mickey Mouse, respektive společnost Walt Disney jako jeho tvůrce, měl na současnou podobu nakládání s autorskými právy v USA významný vliv. 

Slavný myšák se poprvé objevil ve snímku Parník Willie roku 1928. Podle tehdy platné americké legislativy z roku 1909 mu měl copyright vydržet 56 let. Společnost Disney společně s dalšími korporacemi s cenným duševním vlastnictvím zatlačily před vypršením ochrany na americké zákonodárce, aby se lhůty prodloužily.

Povedlo se, v roce 1976 Kongres kompletně překopal tamní pravidla autorské ochrany děl a přiblížil je evropským standardům, kde byly tyto lhůty zhruba o dvě dekády delší. První Mickey Mouse tak místo 56 let získal ochranu na 75 let.

Před vypršením této lhůty Disneyho lobbisté v Kongresu zabojovali znovu. A opět byli úspěšní. Výsledkem je Copyright Term Extension Act z roku 1998, často přezdívaný jako „zákon na ochranu Mickeyho Mouse“, podle kterého se díla na zakázku, případně anonymní díla stávají volně dostupnými 95 až 120 let od publikace.   

Na druhou stranu pokud jde o využívání autorských děl jiných tvůrců, tam Disney bere, co může. Příkladem jsou filmy Malá mořská víla (inspirace Hansem Christianem Andersenem), Kniha džunglí (Rudyard Kipling), Alenka v říši divů (Lewis Carroll) nebo Zvoník u Matky Boží (Victor Hugo). Případně Lví král inspirovaný Shakespearovým Hamletem, Aladin podle Pohádek tisíce a jedné noci či Kráska a zvíře, kde původní pohádka pochází od francouzské spisovatelky Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve z osmnáctého století.