Vietnamské klasiky s moderním twistem. Nové Taro chce michelinskou hvězdu
Už v původní lokaci na pražském Smíchově nastavili vysokou laťku – a teď ji chtějí posunout ještě výš. Asijský fine dining Taro se přesunul do velkorysejších prostor na luxusnější adrese a patří k nezajímavějším pražským gastronomickým novinkám, jehož vedení netají, že touží po michelinské hvězdě.
Je to návrat ke kořenům se vším všudy. Když byli bratři Giang Ta a Khanh Ta malí, jejich vietnamští rodiče byli zvyklí hostit na oběd klidně dvacetičlenné návštěvy. To je přivedlo ke gastronomii, k podnikům Gao Den, Dian, Pho 100 – a vlajkové lodi jménem Taro.
S ní se kruh uzavřel: i tady je dvacet míst, na něž se pod vedením bratrů podává to nejlepší, co se za roky své gastronomické dráhy naučili. Stylový fine dining, s nímž se chtějí zapsat jako nejlepší zážitková restaurace v Praze.
Taro se původně otevřelo na konci roku 2017 na Smíchově, loni koncem května zavřelo, aby se mohlo přestěhovat za lepším: na Národní třídu, do Paláce Dunaj, lokality, která má lákat i turisty.
Míříme tam jen pár dnů po otevření. Prostor je rozdělený na dvě části, na uvítací lounge pro skleničku, pak se přesouváte na bar, kde si vychutnáváte jednotlivé chody před otevřenou kuchyní.
Prostoru vládne tmavě zelená, hnědá a šedivá. Do bytelných židlí pohodlně vklouznete, zároveň vám i v intimní restauraci zajistí pocit soukromí.
„Nejenže jsou pohodlné, ale člověk se v nich cítí trochu oddálený od skupinky, která sedí vedle vás, což jsme chtěli. Šlo nám o intimnější pocit hlavně při večeřích,“ popisuje Giang Ta, manažer podniku; jeho bratr šéfuje kuchyni.
Prostor je velkorysejší než na Smíchově, kde se nyní usídlilo bistro Pho 100. Interiér navrhovalo studio Kist Design a architekt Vitalij Borisov, tedy stejní lidé, kteří vtiskli tvář podniku Dian na Brumlovce.
„Interiér je jednoduchý, hlavní dominanta má být kuchyně. Dali jsme si záležet na tom, aby se člověk na svém sezení cítil dobře, takže jsme řešili hlavně materiál židlí, stolu, kamene,“ přibližuje Giang Ta.
Zaujme vás kamenný bar či skleněná světla vyrobená ve spolupráci s designérkou Eliškou Monsportovou; ta stojí i za vázami na baru či skleněnými podpěrami pod hůlky.
Hlavní skleněná atrakce má přitom teprve přibýt. Nad kuchyní se rozzáří lustr od Lasvitu, respektive sekvence tří rýžových polí kolem digestoře. Dodávka se zpozdila, a tak se na něj ještě zhruba tři týdny bude čekat.
Základní motivací pro stěhování bylo poskytnout podniku na úrovni noblesnější adresu než poněkud divoké okolí stanice metra Anděl. To se bezpochyby povedlo, sluší mu i nový design a větší vzdušnost.
Spolu s tím se ale představuje i nové menu, za nímž stojí Khanh Ta. Ten se v podniku vrátil do role šéfkuchaře a přichystal sedmichodovou hostinu, jejíž obsah má být pro hosty překvapením, jídelní lístek dostanete až na jejím konci.
Inspirací pro něj byl ale už zmíněný návrat k dospívání a vietnamským kořenům. „Asi to souvisí s vývojovou fází. Čím je člověk starší, tím víc se k dětství vrací,“ přemítá Giang Ta.
„Snažíme se inspirovat úplně tradičními recepty, které známe právě z dětství, a dodávat jim lehký twist nebo kick, nějaký wow efekt. Zároveň ale aby člověk ucítil v prvním soustu, že je to jídlo založené na tradici,“ dodává.
Můžeme prozradit, že na menu najdete třeba pokrm zvaný Anti-Instant Noodles, místní signature dish. „Je to taky vzpomínka na naše dětství. Když byla nouze, jen jsme si zalili čínskou polévku, jako děti jsme ji měli hrozně rádi,“ líčí manažer.
V Taru ale pochopitelně servírují zdravou verzi, a tak si na jídlo připravili vlastní ramen nudle, k tomu silný krevetový bisque a nakonfitované vajíčko, to vše posypané kořením, které má vypadat jako glutamát u nudlí ze sáčku.
Zaujme i jeden z předkrmů zvaný Trilogy, v jehož rámci se podává vietnamské smažené pečivo quay s tatarákem z Maso Klouda a ančovičkovou zálivkou. Nebo bang cuon, rýžové palačinky s hovězím žebrem, klíčky a bylinkami.
Sedmichodové menu se podává k večeři, na oběd se servíruje zkrácená varianta, která vám zabere hodinu a půl, nebo business lunch z dvou chodů. Ten si dáte za necelých osm stovek, menu šéfkuchaře za 2500 korun. Možné je i párování s víny či nealkoholickými nápoji.
„Chtěl bych, aby každý, kdo přijde sem do restaurace, byl vážený jako někdo, kdo přijde ke mně domů, aby si ten večer užil, byl pro něj nezapomenutelný a chtěl přijít znovu,“ líčí Giang Ta. A zopakoval to, co při našem předchozím setkání, že by rád s Tarem zaútočil na michelinskou hvězdu.
„Zároveň si lidé často s Michelinem asociují něco moc snobského. Takhle nechceme být vnímaní, spíš jako místo, kam jdete za zážitkem, něčím komplexním,“ přibližuje.
Celá skupina, pod niž spadají i další tři zmíněné podniky, se jmenuje Taro Group. To jen ukazuje, jaký podnik má být vrcholem jejich snažení, tím, jemuž teď budou věnovat hlavní pozornost.
Ale ne veškerou: na jaře se má vedle něj ještě otevřít další, pekárna. „Bude to propojení Francie a Vietnamu: bagety, croissanty s náplní, s asijským nádechem, pandan a podobně,“ prozrazuje Giang Ta. Z Paláce Dunaj zkrátka bude najednou pražský gastronomický hot spot.
The post Vietnamské klasiky s moderním twistem. Nové Taro chce michelinskou hvězdu appeared first on Forbes.