Los Angeles vzplálo jako z papíru. Proč Američané nestaví domy jako my?
Již více než sto let mohou američtí majitelé domů stavět domy odolné proti požáru. Z mnoha důvodů to však až dosud nedělali. Nyní jim však trh možná už nedá jinou možnost.
Jediný osamělý příbytek se podivně tyčí, téměř neporušený uprostřed ohořelých zbytků jednoho sousedství, které náhle vymazal nelítostný požár. To je obraz, na který si americká Kalifornie v posledních týdnech zvykla.
Požáry v losangeleských Palisades a Eatonu z počátku ledna, při nichž došlo ke ztrátám na více než patnácti tisících staveb a jejichž celková škoda se odhaduje na 250 miliard dolarů, poskytly nejnovější příklady takových nepravděpodobných „přeživších“.
Domy, které dokázaly odolat požárům, jež jinak pohltily vše kolem, se staly předmětem všeobecné fascinace: Proč přežily tam, kde jejich sousedé neměli šanci? A s tím, jak v okolí města stále propukají nové a nové požáry, nelze se ubránit dalším otázkám: Proč nebyly všechny domy postavené jako tyhle a kolik by stálo nechat si jeden takový postavit?
Národ domků ze slámy
Jsou to jednoduché otázky, na které však neexistují jednoduché odpovědi. Začněme však u peněz: výše nákladů na stavbu domu může zásadně lišit v závislosti na designu, lokalitě a mnoha dalších faktorech, i tak se ale zdá, že postavit o něco odolnější dům nemusí nutně znamenat výrazné navýšení ceny.
Studie amerického pojišťovacího institutu pro bezpečnost podniků a domovů zjistila, že instalace dodatečných bezpečnostních opatření proti požárům nad rámec platných předpisů státu zvyšuje náklady na stavbu pouze o dvě až třináct procent. A že přidání „optimálních“ stavebních materiálů proti požárům, jako jsou kovové střechy, stojí v průměru jen o třiadvacet tisíc amerických dolarů více.
Národní úřad pro ekonomický výzkum mezitím zjistil, že u domů, které splňují předpisy pro ochranu před požáry, je pravděpodobnost zničení při požáru o čtyřicet procent nižší než u těch ostatních.
Krutá realita je skutečně taková: V době extrémních klimatických změn má v případě požáru dům navržený a postavený pro období několik desetiletí zpět jen malou šanci na přežití. Losangeleská čtvrť Pacific Palisades slouží jako smutný příklad.
Bytový fond Pacific Palisades je z velké části složený z „tract” čtvrtí, což jsou čtvrti plné naprosto identických domů postavených jedním developerem. Tento typ výstavby pochází především z 30. a 40. let minulého století.
V té době sice jednotné stavební předpisy města Los Angeles zahrnovaly i kategorii „požárně odolných“ budov – budov definovaných především konstrukčním rámem z oceli, železa nebo železobetonu – ale estetické preference města vedly k tomu, že bylo tímto způsobem postaveno jen velmi málo obytných domů.
Místo toho se stavební průmysl v Los Angeles, stejně jako ve většině Spojených států, spoléhal především na dřevostavby, které se dlouho stavěly v rámci poměrně tolerantních předpisů. Ty umožňovaly z hlediska požární odolnosti velmi nebezpečnou, v podstatě všudypřítomnou poréznost v konstrukci budovy.
V těchto desetiletích ještě před rozmachem klimatizací v rodinných domech byly domy vesměs nízkotechnologické a očekávalo se, že budou schopné „dýchat“ samy o sobě. Do Los Angeles klimatizace dorazila až v 50. letech 20. století a široké přijetí nastalo až o deset nebo dvacet let později.
Neutěsněné dveře a špatně izolovaná, často dvoukřídlová okna s jedinou vrstvou skla byla běžné. Během teplých měsíců dlouhého suchého období v jižní Kalifornii spoléhali lidé výhradně na pasivní chlazení jako byl průvan či širší přesah střech kvůli většímu stínění.
Při plánování celých čtvrtí se orientace vůči převládajícímu směru větru často nechávala na náhodě. A podkrovní a suterénní prostory mívaly důkladné větrací otvory, obvykle bez sítí, aby se dům přirozeně ochlazoval.
Tyto větrací otvory však měly jeden zásadní nedostatek: Kromě větru pustily do domu i žhavé uhlíky. A nebezpečí se násobilo: běžně používané střešní přesahy vytvářely pro létající uhlíky rozsáhlé dopadové plochy. Ty se pak snadno zakously do hořlavých materiálů ve vnějších pláštích domů, jako jsou dřevěná obkladová prkna či dřevěné štíty a šindele.
Štukové materiály z této doby, běžná alternativa k dřevu pro vnější omítku, byly podstatně horší než v dnešní době a požáru dokázaly vzdorovat pouhou jednu hodinu. Střechy byly často upravovány oblíbeným „rustikálním“ způsobem – byly pokryty dřevěnými, velmi hořlavými šindeli. A všechna tato nebezpečí byla ještě násobena vzájemnou blízkostí sousedů: Běžné odstupy mezi domy byly jen něco málo přes polovinu toho co dnes.
Výsledkem byly celé čtvrti domů velmi náchylných k požárům – nejen v Palisades, ale po celé Americe, jelikož Velkou hospodářskou krizi následoval stavební boom po druhé světové válce. A tento typ výstavby byl rychlý a zároveň relativně levný. Velká zranitelnost vůči zapálení v něm však byla prakticky „zakódována“.
Cena změny
„Změny v průmyslových podmínkách přiblížily výstavbu zpevněného betonu průměrným stavebníkům,“ napsal Frank Lloyd Wright. „Tato struktura je odolnější než kámen, protože není jen monolitem z jednoho materiálu, ale je propletena ocelovými vlákny.“ Bylo to v roce 1907, kdy Wright propagoval svůj nový vynález, protipožární dům za pět tisíc dolarů.
Tři desetiletí po Wrightově široce rozšířené nabídce však zůstávají domy ze zpevněného betonu pro spotřebitele téměř neprodejné. Proč? Stručně řečeno: Chceme to, co známe, a nejvíc nás zajímá cena. Tak jako tehdy, i dnes si Američané vybírají bydlení podle hluboce zakořeněných představ amerického individualismu.
V otázkách designu, materiálů a výstavby se stále kloní k tomu, co je jim známé: dřevěná rámová výstavba oblečená do aktuálních módních trendů.
Až nyní se zdá, vzhledem k rostoucí četnosti ničivých lesních požárů, že by se trh mohl začít trochu měnit a širšího přijetí by se mohly dočkat domy, které jsou na prvním místě funkční a odolné vůči ohni. Pro přibližně čtyřiačtyřicet milionů Američanů, kteří žijí v tom, co Úřad pro požární bezpečnost USA označuje jako Wildland Urban Interface (WUI), což je přechodová zóna mezi neosídlenými oblastmi a bytovou zástavbou, je potřeba změny stavebních zvyklostí naléhavá.
Tyto oblasti jsou po celých Státech a stále rostou, pokrývají asi 190 milionů akrů v celé zemi, nejvíc domů ve WUI je v Kalifornii, Texasu, na Floridě, v Severní Karolíně a Pensylvánii. A stále náchylnější jsou i oblasti mimo WUI.
Jak přesně takový odolný dům vypadá a kolik stojí?
Architektka Susan Jones ze Seattlu, ředitelka ateliéru Atelierjones, se touto otázkou zabývá už roky. Po požáru Dixie v roce 2021, který zničil město Greenville v Kalifornii a srovnal se zemí téměř sedm set domů, se její firma pustila do obnovy oblasti s řešeními přizpůsobenými místním podmínkám.
Její přístup, který označuje jako odolný vůči ohni (ne nehořlavý, varuje), zahrnuje specifickou paletu materiálů a stavebních systémů. Její domy mají kovové střechy, prefabrikované „mokré jádro“ a obklad z kompozitního dřeva, které je odolné vůči požáru.
Jako izolace je po celém obvodu domu použita nehořlavá kamenná vlna. A jako součást jejího přístupu podle standardu pasivního domu, používá strategii, která „dává domu pozitivní tlak pomocí ventilátoru pro rekuperaci tepla, který má v případě potřeby vytlačit ven kouř.“ Dodatečné náklady na odolnější stavbu se u Atelierjones pohybují mezi pěti a deseti procenty celkových nákladů.
Další architekt, který se intenzivně věnuje návrhům domů odolných vůči požárům, konkrétně ve stavbách z křížově laminového dřeva a betonu, je Casper Mork-Ulnes. Stavební firmu se sídlem v San Franciscu a norském Oslu založil před dvaceti lety a pojmenoval ji po sobě.
„Existují různé úrovně odolnosti vůči požáru, podle toho, jak bezpečný chcete svůj domov mít,“ říká Mork-Ulnes. „Věřím, že v jednoduchosti je síla. Dům odolný vůči požáru by měl mít bránitelný prostor, měl by být postavený z nehořlavých materiálů a měl by mít jednoduchou střechu.“
Sám uvádí, že přidané náklady na jeho požárně odolné domy činí přibližně deset až dvacet procent, ale dodává, že náklady se mohou lišit v závislosti na typu použitého betonu.
„Velká výzva je, že Američané milují dřevo,“ dodává architekt. (V roce 2022 bylo přibližně devadesát čtyři procent nově dokončených domů v USA postaveno s dřevěnými rámy.) „Je příjemné na dotyk, má svou vůni. To je největší překážka, kterou musíme překonat u klientů. Myslím, že lidé v USA mají vůči kovu a betonu jako k materiálům pro bydlení předsudky. Myslí si, že jsou to materiály spíše pro komerční a průmyslové využití, a že jsou levné. To ale není pravda.“
Architekt Gregory Mottola, partner ve firmě Bohlin Cywinski Jackson, která byla založena v roce 1965 a má kanceláře mimo jiné třeba v San Franciscu a Seattlu, má široké zkušenosti s návrhy domů odolných proti požárům. A není sám, kdo věří, že k širšímu přijetí těchto principů nakonec přispějí tržní síly, konkrétně pojišťovací průmysl.
„V posledních pár týdnech je jednou z prvních věcí, o kterých mluvíme s klienty, jak omezit nebo eliminovat hořlavé materiály na jakémkoli vnějším povrchu. Děláme mnohem více betonu, kamene a kovu. V domě, který jsme navrhli pro Santa Lucia Preserve v Carmel v Kalifornii, sice používáme třeba cedr, ale tento cedr podkládáme produktem, který je speciálně navržený pro prostředí, kde je obrovské riziko lesního požáru,” říká Mottola.
„Možná největším hybatelem změny jsou ale pojišťovny, které jsou čím dál hlasitější v požadavcích na přijetí určitých opatření, velmi často nad rámec toho, co požadují předpisy,” dodává Mottola.
A zde narážíme na poslední problém: peníze. Aby si klient mohl postavit dům tímto způsobem, musí si uvědomit mnohem větší trvalou hodnotu, kterou přináší požárně odolná stavba. A Kalifornie je v tomto ohledu opět varovným příkladem.
V březnu 2024 společnost State Farm, největší pojišťovna v regionu, oznámila, že zruší dvaasedmdesát tisíc pojistek v Kalifornii v určitých vysoce rizikových oblastech. Společnost zrušila 1 600 pojistek pouze v Palisades v červenci minulého roku. Podle Kalifornského ministerstva pojištění pojišťovny v Kalifornii zrušily 2,8 milionu pojistek pro domácnosti mezi roky 2020 a 2022.
„Myslím, že už to všichni vidí a snaží se stavět odolnější domy, protože staví na rizikovém místě,” říká Mottola o svých současných klientech. „Postavit dům, který nemůžete pojistit, je také strašný výsledek. Ať už kvůli pojišťovnám, nařízením, nebo z prostého strachu, všechny nás to tam nejspíš nakonec dotlačí.“
The post Los Angeles vzplálo jako z papíru. Proč Američané nestaví domy jako my? appeared first on Forbes.