Potahy ze slupek či rybářských sítí. Výrobci aut přecházejí na zelenější materiály
Už za pět let chce mladoboleslavská automobilka Škoda Auto začít splňovat podmínku, že pětadvacet procent vozu bude z recyklovaných materiálů. Bude to od ní ostatně v budoucnu vyžadovat i legislativa Evropské unie. Už dnes se proto snaží ve svých modelech přicházet s udržitelnými materiály, a to hlavně v interiéru.
Spojila například pravou kůži, která by jinak skončila jako odpad na skládce, s listy olivovníku a s novým Enyaqem vyslala do světa i ekologicky čalouněná sedadla. Namísto chemie jsou činěná speciálním olivovým extraktem. Na jeho vytvoření je pro jeden vůz potřeba asi 215 tisíc listů.
Jak a kde se udržitelné materiály použijí, má na starosti Kateřina Vránová, která vede třináctičlenný tým designu Colour, Material and Finish ve Škodě Auto.
Každý díl a každou strukturu musí její oddělení definovat, a nejsou to jen potahy na sedačky, koberečky nebo stropnice, ale i přístrojová deska. Každá struktura je jiná, stejně jako barva, která má zase spoustu různých odstínů. A všechny si musejí udržet svou stálost, nejen pod denním, ale i pod umělým světlem.
Ještě před dvaceti lety, když Kateřina do „Škodovky“ přišla, na udržitelné materiály téměř nikdo neslyšel. Nepoužívaly se, protože byly drahé. Dnes už se cena za kilogram recyklovaného a kilogram běžného materiálu vyrovnala.
„Tehdy to byla téměř mission impossible. Až po jedenácti letech se nám s Enyaqem podařilo poprvé dostat na sedačky potahy z recyklovaného polyesteru z PET lahví,“ popisuje Kateřina Vránová.
„Dnes už je nahradil nový design, kdy je polyester zkombinovaný s vlněnou přízí. Materiál byl poprvé použit právě v koncernu Volkswagen. Má skvělé vlastnosti, především termoregulační, které jsou pro potahový materiál nejlepší a nejdůležitější,“ doplňuje.
V dalším modelu Enyaq pak přišla na řadu kůže činěná zbytky z olivových listů jako ekologická varianta chemických postupů. Činit se dá podle designérky třeba i odpadem z bukvic, slupkami z jablek nebo odpadní vodou z výroby olivového oleje, jako tomu je u kůže v současném Superbu.
Před dvěma lety začal udržitelně získávanou, zpracovávanou i vyčiněnou pravou kůži nabízet ve všech svých modelech i konkurenční Mercedes-Benz.
V ekologičtějším procesu vyčinění používá například sušené slupky kakaových bobů nebo kaštanů. V nadcházejících deseti letech chtějí ve flotile všech osobních vozů zvýšit podíl druhotných surovin na průměrných čtyřicet procent.
Už nyní využívají v sériové výrobě modelů EQS a EQE materiál UBQ, který získávají zpracováním směsného odpadu z domácností, jenž by jinak skončil na skládce. Patří do něj zbytky potravin, lepenka nebo dětské pleny. Materiál testují na výrobu krytů spodních částí vozu, obložení podběhů kol nebo krytů motoru.
Ve Škodě Auto zase před dvěma roky uvedli na trh model Kodiaq, v němž jsou už veškeré potahové materiály z recyklovaného polyesteru s příměsí vlněných vláken. Použité jsou také na částech stropních panelů a na koberečcích.
„V Elroqu jsme představili dva materiály – recyklitan, což je recyklovaný polyester s příměsí vláken ze starého nevyužitého oblečení, a pak polyuretan, vyrobený ze starých koberců a rybářských sítí. Na to máme i patent, protože do té doby ho nikdo nepoužil,“ přibližuje Kateřina Vránová.
V souvislosti s Elroqem měl prý její tým nápadů víc. Ne všechny se ale nakonec přetavily ve skutečnost. Například z recyklovaných pneumatik vyrobili podlahovou krytinu do auta. Ta ale úspěch slavit s největší pravděpodobností nebude, její nevýhodou totiž je, že materiál zapáchá.
„V koncernu Volkswagen jsou vůbec nejpřísnější kvalitativní testy a velice vysoké nároky, mnohem vyšší než v Mercedesu nebo BMW, což je občas na úkor designu,“ tvrdí Vránová.
Narazili například i s dílem na přístrojové desce vyrobeným z materiálu s příměsí odpadu z cukrové řepy. Ten ale neprošel xenotestem, který se zaměřuje na světlostálost. „Plastový sloupek jsme zase zkoušeli vyrobit z materiálu s příměsí miscanthu, okrasné traviny. Tam byla ale problémem vyšší cena,“ poznamenává Vránová.
Velkým tématem, které automobilky řeší, jsou rovněž monomateriály. V současnosti je obtížné zrecyklovat třeba sedačku do auta. Skládá se z několika vrstev, k jejichž montáži se používá lepidlo.
„Do budoucna bychom se měli zamýšlet nad tím, jak části aut vyrobit tak, aby se, až doslouží, mohly využít jinde. To by mělo být cílem. Kolegové už pracují na přeměně starých nárazníků v nové. Věřím, že další z vozů už bude mít recyklovatelný nárazník a každý bude muset počítat s tím, že v plastu uvidí nějaké malé částečky,“ upozorňuje Kateřina Vránová.
Zároveň doufá, že se společnost v přijímání recyklovaných materiálů posunula vpřed. Věci vyrobené z odpadu dříve vyvolávaly spíše negativní reakce. Dnes už si ale podle Vránové lidé uvědomují nutnost přistupovat k přírodě šetrně.
Jako se mění materiály, mění se i barvy. I za ně je odpovědný Kateřinin tým. Exteriérová barva je sama o sobě vědou, záleží na procesu lakování.
„Dříve jsme používali základovou barvu a pak krycí lak, v současnosti už v rámci šetření a udržitelnějšího přístupu, aby těch kroků bylo co nejméně, je kryvost barev stále menší. Roli pak hrají i pigmenty. A třeba červená barva je velice nákladná, proto patří ve Škodovce k nejdražším,“ popisuje designérka.
Aktuálně má automobilka v nabídce patnáct barev pro výrobu v Kvasinách a v Mladé Boleslavi. Jiné barvy jsou ale na Slovensku. Pokud by chtěl zákazník například pistáciovou, musí si připlatit. Právě na tuto barvu, která byla svého času ikonická, je udělena výjimka pro český trh.
Novou barvu uvádí Škoda Auto většinou s novým modelem, naposledy tak vyšla tymiánově zelená s Elroqem a olivově tmavě zelená metalíza u Enyaqu po faceliftu.
„Chtěli bychom mít těch barev víc, ale je to nákladné a proces lakování ještě nákladnější. A oranžová, žlutá a červená barva mají velmi malou kryvost. Třeba žlutou metalízu, která vypadala skvěle na autě, jsme si do výroby neprosadili. Argumentem proti ní bylo, že by o ni zákazníci neměli takový zájem, stálo by to spoustu peněz a efekt by byl nulový.“
Nejžádanější barvou tak stále zůstává černá, stříbrná, bílá a šedá. A to nejen u škodovek.
The post Potahy ze slupek či rybářských sítí. Výrobci aut přecházejí na zelenější materiály appeared first on Forbes.