Spolupráce armády s firmami je děravá. Změníme to, říká velitel kybernetických sil

Česká armáda loví ve vodách českého byznysu. Hodí se jí profesionálové, kteří rozumějí moderním technologiím, ale také ti, kteří vědí, jak přesvědčovat lidi. A právě špičkoví marketéři jsou například ti, po kterých pokukuje Velitelství kybernetických sil a informačních operací, kterému šéfuje brigádní generál Radek Haratek.

Analýza českého obranného průmyslu od společnosti EY pro Hospodářskou komoru ukazuje, že Česko patří v investicích do obranného vývoje k nejhorším v Evropě. „Nedostatek investic se projevuje zejména v oblastech kybernetické bezpečnosti, autonomních systémů a pokročilé umělé inteligence, které jsou považovány za klíčové faktory moderní obrany,“ píše se ve zprávě.

Konflikt na Ukrajině mezitím ukazuje, jak překotný může technologický vývoj být. Z války, která se měla bojovat pomocí nejmodernějších technologií, se nejprve stal klasický konvenční střet armád jako ve dvacátém století, než se čím dál více začaly prosazovat technologie jako drony, satelity, naváděcí systémy i nástroje informační války v kyberprostoru.

Stíhat reagovat na tento vývoj je v zájmu jak české armády, tak tuzemského – nejen obranného – průmyslu. Podle velitele informačních a kybernetických sil brigádního generála Radka Harateka se proto armáda poohlíží po možnostech, jak s českými firmami úžeji spolupracovat.

„Bohužel je to asi díra, nad kterou jsme se v minulosti dostatečně nezamysleli,“ říká v rozhovoru pro Forbes muž, který si své odsloužil na zahraničních misích v Afghánistánu i v rámci velení 601. skupině speciálních sil Vojenského zpravodajství.

Jaké jsou vaše možnosti z hlediska nákupů od soukromých firem?

Probíhá to úplně stejně jako u zbytku armády. Když nám chce firma nabídnout nějaký produkt a osloví mě napřímo, odkážu je na sekci průmyslové spolupráce na ministerstvu obrany. Je tak nastavený celý resort. Hospodaříme s veřejnými prostředky, zásadní je pro nás transparentnost a veřejná soutěž. Dbáme na to, aby všichni měli stejné podmínky.

Skutečně musejí chodit oni za vámi? Neskenujete prostředí třeba technologických firem sami a následně je neoslovujete?

Pokud si někoho takového najdeme, tak jde většinou o firmu, se kterou se potkáme třeba na veletrhu obranného průmyslu. I tak to ale musíme dělat přes sekci průmyslové spolupráce, a to i v případě, že s firmou už spolupracujeme. Je to administrativně zdlouhavé a náročné, ale mám za to, že to prospívá oběma stranám.

Jsme schopni firmy i oslovit. Pro získání přehledu o aktuálních produktech na trhu a kontakt s firmami vyhlašujeme takzvané průmyslové dny. Je to akce, na které mohou firmy prezentovat své nejnovější produkty v určité oblasti.

Dalším nástrojem jsou tržní konzultace. Ty vypisujeme v případě, že máme hrubou představu o produktu, službě, kterou budeme poptávat. Při tržní konzultaci mají potenciální zájemci možnost doptat se na detailní parametry zakázky. My zase od firem zjistíme, jestli jsou naše požadavky uskutečnitelné, a můžeme konečné parametry zakázky ještě upravit. Obě formy kontaktu s firmami pravidelně využíváme.

Není ta zmíněná administrativa v situaci, kdy je válka kousek od nás, přece jen trochu omezující?

U nás ta válka ale není. Asi by to vypadalo jinak, kdyby ano. Jedna z velkých věcí z poslední doby je přechod armády na systém Microsoft 365. Firma Microsoft má s armádou podepsanou smlouvu k dodání produktu. Pro usnadnění přechodu na nový systém máme ještě podepsané memorandum o spolupráci, které jasně dopředu vymezuje, v kterých oblastech bude armáda a daná firma spolupracovat. Celý proces to pak hodně urychlí. Ale pokud bychom s Microsoftem jednali o něčem novém, půjde to přes standardní kolečko.

Zmínil jste veletrhy, což bývají prezentační prostory hlavně pro větší průmyslové hráče. Nevnímáte ale právě vy v kybernetických silách, že AI a další technologie trochu překreslily mapu a řešení už neleží jen u těch největších? Nechybí vám kontakt se sférou technologicky disruptivních startupů?

Nepotkáváme se jen s velkými firmami, máme, myslím, dobrý přehled i o těch menších. Dobrým příkladem může být slovenská firma Gerulata Technologies, od které odebíráme nástroje, které pomáhají s navigací informačního online prostředí, jeho skenování a vyhodnocování. Je to model založený na umělé inteligenci. To je poměrně malá firma, byť byznysově je napojená na zakladatele ESET.

Druhá věc pak je, že hodně nástrojů, které využíváme, jsou freeware, zdarma k užívání. Mají výhodu, že jsou flexibilní a můžeme si je upravit dle našich potřeb. Často jsou naše řešení podobná těm u velkých firem. Dokonce bych řekl, že jsme v úpravách flexibilnější než velké korporáty.

Je převážná orientace na větší hráče spíše otázkou větších záruk bezpečnosti?

Dá se to tak říct. Velké firmy mají přístup k obrovskému množství dat a neřeší jen nás. Takže pokud u nějakého zákazníka řeší nějaký problém, je vysoká pravděpodobnost, že ho budou mít i další.

To pro vás není překážka, že jste mezi dalšími běžnými klienty?

Proč by bylo? Je to do velké míry výhoda. Jakmile se někde objeví nový typ hrozby, budou vědět mnohem dříve než my, jak na něj reagovat, protože s ním přijdou dříve do kontaktu a mají k němu více dat.

Není na stole vytvoření nějakého experimentálního batalionu, ve kterém by se potkala armáda a technologické firmy?

Šlo by jít touto cestou. V armádě by měla skutečně vzniknout experimentální jednotka, takoví beta testeři, kteří by měli pomáhat zkoušet nové postupy a technologie.

Dávají firmy spíše ruce pryč od spolupráce s armádou? Nebo to vidí jako skvělou příležitost?

Problém ve spolupráci s armádou nemají. Někdy na to narazíte, ostatně Google předčasně ukončil projekt MAVEN a důrazně řekl, že armádám s vývojem umělé inteligence pomáhat nebude. Tehdy to Google podával skoro tak, že by tím pomáhal zločinným úmyslům. Jenže klima se změnilo. Google zjistil, že je pro ně armáda obrovský zákazník, kterého si plošně nemohou dovolit ztratit. 

U nás firmy asi spíše odradí složitost procesu a výběru. Nejistota toho, zda nakonec vybereme jejich produkt, pro ně může být zničující. Malá firma, byť má třeba skvělé řešení, musí do výběrového řízení zainvestovat stejné úsilí jako velká firma, která ale disponuje úplně jinými prostředky. A pak je otázka, zda se to té malé stále vyplatí.

Jak agilitu postupů armáda–firmy hodnotíte, je tam prostor pro zlepšení?

Je to projekt od projektu. Záleží, zda jde o službu, nebo produkt. Někdy jde o měsíce, obecně ale myslím, že do roka jsme schopni nakoupit cokoli. Nevím, jak bychom obstáli ve srovnání s velkými korporáty, ale nebudu zastírat, že nějaké problémy s tím jsou.

V pobaltských státech existují iniciativy, které umožňují firmám jejich drony či softwarové nástroje a další produkty otestovat v rámci ukrajinské fronty. Získávají tak data, která jsou k nezaplacení. Jak je to u nás?

Z iniciativy firem se takové spolupráce dějí. Že by ale armáda měla systematický postup, kdy českým firmám pomáhá s přístupem k ukrajinské armádě, to se neděje.

Nebylo by to pro vás ale přece jen zajímavé? Možnost sdílet s takovými firmami jejich data z bojiště? Přece jen po třech letech už ten konflikt vypadá technologicky výrazně jinak než zpočátku. Tendry na rok tím pádem logicky zastarávají mimořádně rychle…

V tom máte pravdu. Armáda se zaměřuje na vyhodnocování pozitivních i negativních zkušeností z ukrajinského bojiště. Upravujeme na základě toho naše vnitřní postupy. Ale nemohu říct, že bychom to vztahovali i na spolupráci na vývoji s českým průmyslem.

Je to do budoucna možnost?

Bohužel je to asi díra, nad kterou jsme se v minulosti dostatečně nezamysleli. Možnost to nepochybně je.

Když už to nazýváte dírou, můžeme předpokládat, že ve vedení armády se tyto debaty vedou…

Ano. 

Jak se na generálním štábu díváte na českou armádu v horizontu dvaceti let?

Máme vizi o budoucí podobě válčení – Vize budoucího válčení AČR po roce 2040. Jde o shodu velitelů armády na tom, jak má vypadat budoucí válčiště, co by mohlo nastat, jakou převahu budou mít technologie. Vidíme, že na Ukrajině se dění neustále zrychluje. Je to kvůli dronům, přenosu informací, schopnosti reagovat okamžitě na informace z přední linie. Decentralizace obecně je velký trend, který na Ukrajině sledujeme.

Co to pro vás znamená z hlediska budoucích nákupů?

Důraz na technologie, které nám toto umožní. Mít neustále situační povědomí, vědět, kde přesně koho na bojišti mám a v jakém stavu je. Musíme mít technologie, které nám umožní rozeznávat, co je naše a co je nepřátelské. Z dronu nebo letadla to není jasné. Laicky řečeno musíme mít platformu, která zvládne všechny tyto nasbírané informace pojmout.

Dříve jste působil na velení 601. skupiny speciálních sil. To je složka armády zaměřená na nekonvenční válčení a strategický průzkum, její esencí je přemýšlet mimo zažité mantinely a pracovat s tím, co je k dispozici. Co jste si z toho odnesl pro svou současnou pozici?

Těch podobností je více. To, co mají informační a kybernetické a speciální síly společné, je určitá politická citlivost. Speciální síly, stejně jako Informační a kybernetické síly, jsou doktrinálně nasazovány již dlouho před začátkem samotného ozbrojeného konfliktu.

Ať už se jedná o průzkum a přípravu cílů, nebo samotné akce na snížení bojových schopností protivníka, jde o velice citlivé operace, kdy působíte v nepřátelském prostředí a jakákoli chyba může vést k eskalaci konfliktu na diplomatické nebo ve fyzické rovině. Tyto aktivity jsou velmi náročné na plánování, přípravu nouzových procedur i preciznost a diskrétnost samotného provedení. 

Z obranného hlediska už ve válce jsme a bráníme se na denní bázi. Když se podíváte na útoky vedené proti České republice, je to kombinace kognitivního působení a kybernetických útoků. Spadají do toho, co se nazývá informační válkou. Jsou to ty ruské aktivity, které jsme viděli při volbách v Polsku, Rumunsku, Německu. Připsat tyto aktivity Rusku je politicky citlivé, ani Rusové nechtějí, aby jim byly třeba kybernetické útoky atribuované. 

Informační nebo kybernetické operace jsou zpravidla vedeny skrytě. V tom je to stejné pro nás i speciální síly. Můžeme provádět operace, které by se neměly dát vystopovat k českému státu. Tím neříkám, že proti Rusku vedeme nějaké kybernetické operace, ale bráníme se, bojujeme. Pro ilustraci by se dala uvést operace Stuxnet (počítačový červ útočící na průmyslové systémy – pozn. red). Všichni si myslí, že vědí, kdo operaci provedl, ale do současnosti se nikdo oficiálně nepřihlásil, že je to jeho operace.

K čemu můžete využít profesionály z byznysu?

V aktivních zálohách máme lidi jak z veřejné sféry, tak z byznysu. Představuje to z mého pohledu největší prolnutí byznysu a armády, v aktivních zálohách můžeme informace sdílet otevřeně. Profesionálové z firem nám nosí ze svého zaměstnání best practices, ať už z oblasti marketingu, nebo informačních technologií.

Na posledním cvičení se nám to osvědčilo. My jedeme občas v zaběhnutém vojenském přemýšlení a uvažování out of the box nám někdy nejde. S tím právě přijdou lidé, kteří se dané problematice věnují ve svém civilním zaměstnání. Je to pro nás osvěžení a když narazíme na něco specifického, víme, kam si sáhnout.

To je už běžný model spolupráce?

Ano, ale jen v rámci aktivních záloh.

Umíte si představit i o něco volnější formát, jak využít profíky v civilním sektoru? Nebo jsou aktivní zálohy zkrátka nutné minimum?

Nemyslím, že je to nutnost. Umíme si potřebnou expertizu sehnat třeba i na vedlejší pracovní poměr. To ale není o spolupráci s byznysem, je to spíše ad hoc spolupráce s jednotlivci.

Kdo je pro vás teď profilově nejzajímavější?

Marketéři. Informační kampaně, měření dosahu, na to všechno se nám velice hodí. Čerpáme od nich metodiku i postupy. Pro armádu nyní zpracováváme projekt informační odolnosti i školení o digitální ochraně vojáka. Umět toto prodat vojákům a srozumitelně to vysvětlit, je přesně to, s čím nám marketéři pomohou.

Spousta profesionálů se v armádě ale chce věnovat něčemu, co je mimo jejich profesní úroveň. Špičkový marketér chce třeba raději řídit tank a přihlásí se k tankistům. Našim aktivním zálohám ale říkáme na rovinu, že tu „zelenou zábavu“ se střílením a taktickým tréninkem v rámci cvičení dostanou jednou za rok, ale zbytek roku je potřebujeme kvůli jejich odbornosti.

Neslyšíte pak od těch lidí frustraci z toho, že jejich nápady jsou hodně svázané armádními regulacemi? 

Zpočátku ano. Časem si ale na armádní systém zvyknou a naučí se s tím pracovat.

The post Spolupráce armády s firmami je děravá. Změníme to, říká velitel kybernetických sil appeared first on Forbes.