Občanství jako zlatý poklad. Kde je téměř nemožné ho získat a kde se dá koupit?
Prezident Spojených států Donald Trump se – dosud neúspěšně – snaží zrušit právo na americké občanství pro děti narozené v USA rodičům, kteří do země přišli nelegálně. Není sám. V době masové migrace jde o téma, které nyní řeší mnoho zemí světa.
Dítě, které se narodí na americké půdě, je automaticky občanem Spojených států, říká již téměř 160 let čtrnáctý dodatek americké ústavy. O změnu této úpravy usiluje Donald Trump minimálně od roku 2019, kdy si téma migrace a občanství zařadil mezi své vnitropolitické priority.
„Donald Trump tak především sleduje politické body, kdy chce ukázat svoji tvrdost vůči nelegálním přistěhovalcům. Plánované deportace imigrantů, kteří mají děti s americkým občanstvím, totiž způsobí řadu administrativních potíží,“ soudí amerikanista Kryštof Kozák z Univerzity Karlovy.
Prezidentský dekret, který občanství odpírá dětem imigrantů, kteří jsou v zemi buď nelegálně, nebo na takzvaná dočasná víza, podepsal Donald Trump jen krátce poté, co se stal podruhé americkým prezidentem. Nařízení však federální soudy opakovaně zablokovaly a není jisté, jak to s ním dopadne. Zatím je pozastaveno, velmi pravděpodobně však o něm rozhodne až Nejvyšší soud USA.
Bez ohledu na to, téma, jež globálně zvedl staronový americký prezident Donald Trump, diskutuje i mnoho jiných zemí, protestům humanitárních organizací navzdory.
Občanství ve světě
Historicky se na planetě řeší státní občanství dvěma základními způsoby, které lze poměrně jednoduše, byť trochu archaicky, označit jako právo půdy (Ius soli) a právo krve (Ius sanguinis). Spojené státy jsou jednou z přibližně čtyř desítek zemí, které udělují státní občanství každému dítěti, které přijde na svět na jejich území.
Podle přehledu Mezinárodního měnového fondu jsou dalšími státy s toutéž úpravou převážně země západní polokoule, například z těch největších Kanada, Brazílie, Argentina, Mexiko, Peru nebo Uruguay.
„Jsou to zpravidla země s tradicí přistěhovalectví, které bylo chápáno jako pozitivní přínos nové pracovní síly. Tento princip měl podpořit imigraci, ale hlavně zajistit, aby se děti přistěhovalců mohly začlenit jako právoplatní obyvatelé zemí, kde se narodily,“ vysvětluje Kryštof Kozák.
Naproti tomu mnoho zemí v Asii, Evropě nebo částečně i v Africe se řídí při rozhodování dědičným právem na občanství jednoho či obou rodičů. Jiné země mají kombinaci obou principů a udělují občanství také dětem s trvalým pobytem, příkladem může být Austrálie.
Připomeňme si, jak je to v Česku. Základní pravidlo zní, že novorozeně se stává českým občanem ve chvíli, kdy toto občanství má alespoň jeden z jeho rodičů. Místo narození nemá na nabytí českého státního občanství žádný vliv.
A získat české občanství pro cizince patří spíše k těm obtížnějším. Jen nedávno země prostřednictvím normy označované jako Lex Ukrajina 7 zpřísnila podmínky pro ruské žadatele. České občanství tak podle novely budou moci získat žadatelé z Ruska jen tehdy, vzdají-li se občanství ruského a doloží to.
„Občanství je v každé zemi nesmírně citlivé téma,“ připomíná Pavel Havlíček, analytik z Asociace pro mezinárodní otázky. „I když se český a americký kontext významně odlišuje, jedna věc je shodná. Jakmile jednou získáte občanství nějakého státu, ten se vás de facto nemůže zbavit, nemůže vás vyhostit a i vy máte vůči tomuto státu povinnosti.“
Politiky se mění, omezení přibývají
John Skrentny, profesor sociologie působící na Kalifornské univerzitě v San Diegu, vysvětluje, že svět se nachází v době, kdy je relativně snadné odstěhovat se za novým životem přes půl světa, a připomíná historické souvislosti, kdy čtrnáctý dodatek ústavy USA vznikl v přímé souvislosti s tehdejší snahou vyřešit právní postavení lidí osvobozených z otroctví.
„Nyní mohou i jednotlivci strategicky rozhodovat o občanství. Proto jsme nyní svědky této debaty v USA,“ řekl Skrentny pro BBC.
„V době přijímání dodatku se myslelo především na čerstvě osvobozené otroky a jejich děti, nicméně princip se dlouhodobě uplatňuje i na všechny děti imigrantů. Jinak by totiž hrozilo, že v USA bude vyrůstat speciální kasta dětí, které nemají základní občanská práva,“ doplňuje další důležité souvislosti amerikanista Kryštof Kozák.
Řada zemí zpřísnila v posledních letech podmínky pro získání občanství. Důvody bývají velmi podobné: obavy z imigrace, o národní identitu, případně zamezení takzvané porodní turistice.
Nové zákony přijala například Indie, která dříve udělovala občanství každému, kdo se narodil na jejím území. Velmi přísná pravidla platí také v Číně, Malajsii nebo Singapuru, Kataru, Kuvajtu či Spojených arabských emirátech.
Ostatně i na starém kontinentu najdeme státy, jejichž přistěhovalecká politika je přísnější než u blízkých sousedů. Stát se plnoprávným občanem Vatikánu, Monaka, Lichtenštejnska či Švýcarska je záležitost trvající řadu let, navíc s nejistým výsledkem.
Když máte peníze, není problém
Na druhou stranu, i v Evropě najdeme státy, k jejichž občanství nevede tak trnitá cesta. Například Irsko je známo jako země, která až dosud byla k imigrantům vstřícná.
Ještě lehčí je to v případě, že je žadatel dostatečně solventní a že jde o jeho druhé občanství. Například Itálie uděluje investiční víza, k jejichž získání je nutné v zemi investovat částku od 250 tisíc eur do dvou milionů eur.
A kdo by chtěl místo „La Dolce Vita“ žít spíše karibský sen, nabízí se třeba Antigua a Barbuda, ostrovní stát v Malých Antilách. Občanství nabízí výměnou za minimální příspěvek 230 tisíc dolarů do Národního rozvojového fondu, případně v podobné výši přispívat Západoindické univerzitě nebo investovat do vládou schváleného realitního projektu.
Takzvaná zlatá víza proslavila například Maltu. Program pro investory žádá útratu do tamní nemovitosti.
Podle společnosti Henley and Partners, která se specializuje na programy pobytu a občanství prostřednictvím investic, musejí navíc žadatelé přispívat maltské ekonomice částkou 28 tisíc eur v případě nákupu nemovitosti nebo 58 tisíc eur v případě pronájmu.
Dále je potřeba zaplatit nevratný administrativní poplatek čtyřicet tisíc eur a přispět částkou dva tisíce eur na tamní dobročinnou organizaci.
Peníze bohatých imigrantů koneckonců „nesmrdí“ ani jinak zapřisáhlému bojovníkovi proti migraci Donaldu Trumpovi. Ačkoli chce přistěhovalcům omezit udělování občanství, tento týden navrhnul, že by si movití imigranti mohli v USA za pět milionů dolarů koupit povolení k trvalému pobytu.
Pokud budou „bohatí, úspěšní a zaplatí v Americe hodně peněz na daních“, tak s nimi současný republikánský prezident nemá problém.
The post Občanství jako zlatý poklad. Kde je téměř nemožné ho získat a kde se dá koupit? appeared first on Forbes.