Pohnutý osud Glorie Vanderbilt. Zdědila miliony, o štěstí ji však připravila matka
Trpí bohatí lidé stejně jako všichni ostatní? A jak rychle dokáže matka promrhat pohádkové dědictví své dcery?
Na podzim roku 1934 se před Nejvyšším soudem v New Yorku shromáždil dav lidí. Všichni chtěli vidět soudní líčení, které noviny označovaly za „proces století“. Šlo v něm o vše – sex, královskou rodinu, nejvyšší americkou společnost a samozřejmě o peníze.
V centru pozornosti byla Gloria Vanderbilt, desetiletá dívka z bohaté rodiny, která nenáviděla svou matku. Litovala ji i služebná, která uvedla, že matka často pořádala večírky a poté celý den prospala.
Kdyby právě nezuřila Velká hospodářská krize, šlo by jen o banální záležitost opatrovnictví. V té době však všechny zajímalo, proč podobným problémům musejí čelit i děti z bohatých rodin.
Syn Glorie Vanderbilt, Anderson Cooper, který je dnes moderátorem americké televize CNN, vzpomíná, že jeho matku jednou oslovila žena, která celý soudní proces podrobně sledovala. Řekla jí, že ji fascinovalo, že boháči jsou na tom stejně špatně jako všichni ostatní.
Glorii zážitky z dětství ovlivnily na celý život.
Velmi slavná a ještě víc bohatá
Když rodina Vanderbiltových přišla před staletími do Ameriky, o bohatství si mohla nechat jen zdát. Holanďan Jan Aertson v roce 1650 utratil své veškeré celoživotní úspory, aby se dostal do Nového Amsterdamu (dnešního New Yorku). Jeho rodina žila celé generace skromným životem na Staten Islandu.
Všechno se změnilo až v padesátých letech devatenáctého století, kdy rodinné dopravní impérium Cornelia Vanderbilta začalo vzkvétat. Podle slov rodinného historika Alfreda Vanderbilta III. měli více lodí než americké námořnictvo a více peněz než ministerstvo financí.
Logistický génius expandoval do železnic a zanechal po sobě společnost New York Central Railroad a více než sto milionů dolarů.
Když jeho pravnuk Reginald Claypoole Vanderbilt zdědil svůj podíl, peníze se jen hromadily. Reginald však nebyl pracovitý podnikatel – zděděné miliony propil, prohrál na dostizích a utratil za extravagantní životní styl.
Oženil se dvakrát, podruhé ve 43 letech, když si vzal teprve sedmnáctiletou Glorii Mercedes Morgan. Manželům se narodila dcera Gloria Laura, kterou svěřili do péče zdravotní sestře Emmě Keislich, a sami se vydali na cestu kolem světa.
„Byla jsem miminko a oni si mysleli, že nemá smysl trávit se mnou čas,“ napsala Gloria v roce 2016 ve své knize The Rainbow Comes and Goes.
Krátce po návratu do jejich domu v Newportu na Rhode Islandu Gloriin pětačtyřicetiletý otec Reginald zemřel na cirhózu jater způsobenou alkoholismem.
„Otec zemřel, když mi bylo patnáct měsíců. Nemám na něj žádné vzpomínky a nikdy mi nechyběl, dokud jsem si neuvědomila, že je neobvyklé, aby dítě nemělo otce,“ napsala Gloria.
Reginald po sobě zanechal dluhy a necelý půlmilion dolarů na účtu. Jeho mladá manželka nezdědila téměř nic. Jeho dvě dcery, Gloria a Cathleen (Gloriina starší nevlastní sestra), zdědily pět milionů dolarů ve fondu, který jim odkázal Reginaldův otec.
To znamenalo, že Gloria měla majetek ve výši dva a půl milionu dolarů – což by v dnešní době odpovídalo 36 milionům dolarů čili asi 870 milionům korun. Už v patnácti měsících tak byla mnohem bohatší než její matka.
Tajemná cizinka
Po smrti manžela Gloriina matka odjela do Paříže, kam vzala i malou Glorii a její chůvu. Sama však byla stále ještě teenagerka a příliš mladá na to, aby měla kontrolu nad dceřiným dědictvím.
Soudce James Foley, který spravoval Gloriin svěřenecký fond, jí stanovil měsíční příspěvek ve výši čtyř tisíc dolarů z dědictví na péči o dítě.
V domě na Avenue Charles Floquet žila i Gloriina teta Thelma, matčino dvojče. V Paříži se matka proslavila bohatým společenským životem, který stál nemalé peníze.
„Za společenský život utrácela velkou část peněz určených na výživné. Výdaje se hromadily a žila v podstatě z peněz, které patřily mé matce,“ popisuje Anderson Cooper.
Gloria považovala za svou rodinu chůvu Dodo a babičku Naney Morgan. Matka pro ni byla tajemnou bytostí. „To může znít zvláštně, ale pokud osmileté dítě každý den přechází mezi hotelovými pokoji a jeho matka tráví večery na večírcích, nelze mluvit o stabilní výchově,“ poznamenává Cooper.
Ve svých dopisech matku popsala jako „tajemnou cizinku“. Toužila se s ní sblížit, ale necítila, že by si mohla získat její pozornost.
Gloriina máma se později zasnoubila s německým princem Friedelem Hohenlohem. Babička Naney, známá svým odporem k Němcům, ho nazvala bezcenným hrabětem a obávala se, že by pár její vnučku odvezl do Bavorska a tam obíral o peníze.
Naney jako velká obdivovatelka francouzského vojevůdce a císaře Napoleona udělala vše pro to, aby naplnila své plány. Aby zastavila vnuččin únos do Německa, získala na svou stranu i chůvu Keislich.
Neobyčejná bestie
Vánoce roku 1931 strávila sedmiletá Gloria v anglickém městečku Melton Mowbray na severozápadě Londýna. Zatímco se její matka účastnila plesů a honosných večeří, ona trávila čas se svou babičkou a chůvou.
Chůva, která měla za úkol Glorii chránit, ji přiměla napsat dopis babičce, v němž označila svou matku za „neobyčejnou bestii“. Tento dopis byl součástí plánu, který měl vykreslit Gloriinu matku jako neschopnou vychovávat dceru.
Na jaře roku 1932 babička Naney, chůva Keislich a Gloria pod záminkou operace mandlí odpluly do Ameriky. Po zákroku se dívka zotavovala v sídle své tety Gertrude Vanderbilt Whitney.
Whitney, sestra Gloriina otce, byla na rozdíl od svého bratra finančně rozumná a zůstala bohatá díky dobře spravovanému dědictví i sňatku do další zámožné rodiny.
Gloria u ní zůstala několik měsíců po zotavení. Její matka se nakonec vrátila do Spojených států, spíše kvůli penězům než kvůli své dceři.
Mohla přijít o dceru i o peníze
Babička Naney své dceři vyčítala, že se Glorii nevěnuje. Teta Gertrude se proto obrátila na soudce odpovědného za Gloriino dědictví a ten matce snížil měsíční příspěvek na péči o dítě. To stačilo na to, aby se matka k malé dceři vrátila.
„Moje matka si musela uvědomit, že pokud nebude žít se mnou, nebude mít žádné peníze,“ napsala Gloria. Uvědomovala si také, že bez rodičovských práv (Reginald Vanderbilt zemřel dříve, než mohla matka legálně získat úplnou péči) jí hrozilo, že přijde o dceru, a tedy i o peníze.
Proto požádala soud, aby ji ustanovil Gloriinou poručnicí. Proti tomu však protestovala babička Naney, která tvrdila, že její dcera není schopná se o dítě postarat.
Jednoho dne Gloria vyslechla svou matku, jak své sestře říká, že se musí zbavit chůvy Dodo. Vyděšená běžela varovat chůvu, která ji pod záminkou krmení holubů odvedla pryč.
Gloria se nakonec ocitla v ateliéru své tety Gertrudy Whitney, kde se psychicky zhroutila. Přivolaný lékař konstatoval, že je traumatizovaná, čímž se rozhořel oficiální spor o její opatrovnictví.
Zanedbávání a erotické knihy
Všichni zúčastnění ještě před začátkem procesu tušili, že půjde o skandál, který Glorii poškodí. Soudce proto naléhal na její matku, aby dceru nevystavovala takovému veřejnému utrpení, a teta Gertrude jí nabídla roční rentu padesát tisíc dolarů po celý život za to, aby mohla vychovávat Glorii, která byla v péči Gertrudy ode dne, kdy se traumatizovaná objevila v ateliéru.
Gloriina matka se však s nabídnutými penězi nespokojila. Nechtěla přijít ani o své členství ve vysoké americké společnosti.
Ústředním obviněním v následném soudním procesu bylo, že matce záleželo více na penězích než na lásce. Soud se však nakonec stal ještě špinavějším.
Novináři z celé země se tlačili na schodech před soudem, aby sledovali, jak Gloria vchází do soudní síně se svou tetou. Holčička se na svou matku ani nepodívala.
„Žily jsme v Paříži čtyři a půl roku a během této doby moje dcera nevěnovala Glorii absolutně žádnou pozornost,“ napsala babička Naney Morgan. Uvedla, že její dcera „spala do jedné nebo druhé hodiny odpoledne a pak až do časného rána popíjela na večírcích, večeřích a v nočních klubech“.
Podle výpovědi Naney Morgan její dcera nejen na dlouhou dobu zmizela a upřednostnila vlastní potěšení před Gloriiným, ale dokonce Glorii od sebe fyzicky odstrkovala. „Malá Gloria byla jako chudý sirotek. Nikdo o ni nejevil zájem,“ napsala.
Opatrovatelka Keislich to potvrdila a uvedla, že Gloriina matka Morgan Vanderbilt „dítěti prakticky nevěnovala žádný čas“, kromě jedné události, kdy byla svědkem toho, jak učila desetiletou Glorii připravovat koktejl. Teta Gertruda Whitney rovněž tvrdila, že nemocné Glorii se v její péči fyzicky i psychicky výrazně ulevilo.
V následujících dnech a týdnech, kdy obě strany povolávaly svědky, se soudní proces stal ještě větší senzací.
Gertrudini právníci se obrátili na bývalé služebnictvo rodiny, které svědčilo o extravagantním a nákladném životě Glorie v Evropě. Obvinili ji také z nadměrného pití a vlastnictví „sedmi erotických knih“. Opačná strana se hájila tím, že podobně mohly malé dívce škodit i nahé sochy ve sbírce její tety Gertrudy.
Jedna z bývalých služek Gloriiny matky následně vznesla mimořádně skandální obvinění, které dokonce přinutilo soudce uzavřít dveře soudní síně.
Maria Caillot, pařížská služebná, kterou tisková agentura Associated Press popsala jako „drobnou a hezkou“, vznesla kromě obvyklých obvinění z pití a večírků i něco jiného. Gloriinu matku obvinila z lesbických aktivit a uvedla, že ji viděla, jak udržuje „nepřiměřené přátelství“ s lady Nadou Milford Haven.
Tvrdila, že dvojici přistihla v jedné posteli při milování – což bylo v té době nepřijatelné. Mnozí se domnívají, že právě toto obvinění obrátilo veřejné mínění proti Gloriině matce, Morgan Vanderbilt.
Na straně Morgan Vanderbilt vypovídali její sourozenci. Thelma vyzvala Gertrudu Whitney, aby si raději adoptovala jedno z mnoha dětí v nouzi.
Bývalý snoubenec Morgan Vanderbilt, princ Hohenlohe, a jeho manželka, řecká princezna Maria Rita, dokonce přicestovali až z Evropy, aby Morgan Vanderbilt bránili před „lžemi zlomyslných služebníků“.
Výpověď podle scénáře
Herečka Constance Bennett prohlásila, že příběhy o tom, co americký deník The New York Times nazval „šíleným celonočním pitím a tanečními večírky“, jsou lži, a Morgan Vanderbilt označila za ideální a dokonalou matku. Mezitím Milford Haven rázně odmítla tvrzení o lesbickém poměru.
U soudu musela vypovídat i malá Gloria. Právník její tety ji na výslech připravil a při odpovědích na otázky týkající se její matky se měla držet předem naplánovaného scénáře.
„Vždy jsme se hodně stěhovali a teď mám opravdový domov. Je zábava chodit do školy a mít kamarády v mém věku, se kterými si můžu hrát,“ vypověděla. Dokonce byla vymyšlena i nepravdivá historka o tom, jak jí princ Hohenlohe típl cigaretu o ruku, kterou však Gloria nikdy neřekla.
Později Gloria přirovnala soudní proces k telenovele, jen s tím rozdílem, že šlo o skutečnost.
Po téměř roce mediálního zájmu a soudních jednáních soud konstatoval, že Gloriin život s matkou byl zcela nevhodný, ničil její zdraví a zanedbával její morální, duchovní a duševní výchovu. Naopak její život s tetou byl vyhodnocen jako vhodný.
Gertruda Whitney získala primární opatrovnictví a Gloria mohla matku vídat pouze o víkendech a během některých svátků, vždy však za doprovodu detektiva a pečovatelky. Z obvinění z lesbického chování byla Morgan Vanderbilt zcela očištěna a důkazy byly označeny za nepodstatné.
Ačkoli se zdálo, že Gloria dosáhla přesně toho, po čem toužila, přišla o svou milovanou pečovatelku Keislich. Soudce rozhodl, že měla negativní vliv na Glorii tím, že ji obracela proti vlastní matce, a nařídil, aby se o ni již dále nestarala.
Nový život
Během následujících sedmi let svého života se Gloria s matkou vídala jen zřídka. V sedmnácti letech se rozhodla navštívit matku v Kalifornii.
„Máma jí dovolila dělat, co chtěla,“ říká Gloriin syn Cooper. Místo toho, aby se vrátila a dokončila střední školu, zůstala v Kalifornii a vedla podobný společenský život jako její matka.
Chodila s jedním z nejbohatších lidí světa, podnikatelem Howardem Hughesem či s hollywoodským hercem Errolem Flynnem a nakonec se provdala za Pata DeCicca, mnohem staršího agenta a mafiána, se kterým byla v manželství pouhé čtyři roky.
„Matka ji v tom podporovala a viděla v tom příležitost, jak ji oddělit od tety Gertrudy,“ vzpomíná Cooper. „Byla to jasná motivace kvůli penězům a zároveň útok na Gertrudu.“
Manželství ani dobré vztahy s matkou však Glorii dlouho nevydržely. S DeCiccem se rozvedla v roce 1945, když jí bylo 21 let, a později ho označila za násilníka. Následující rok přestala matce vyplácet část svěřeného majetku.
„Chudák paní Vanderbilt dostala dvě pěkné pracovní nabídky,“ napsal International News Service v roce 1946 poté, co Gloria pozastavila své matce financování.
Morgan Vanderbilt se mohla stát buď učitelkou tance, nebo filmovou herečkou. Společně se sestrou Thelmou měly firmu na výrobu šatů, dělala reklamu na krém Pond’s, a dokonce prodávala panenky.
Matka a dcera Vanderbiltovy se po patnácti letech opět setkaly. Podle Coopera však mezi sebou nikdy neměly vztah, jaký je pro matku a dceru typický.
Hned po rozvodu s DeCiccem se Gloria provdala za skladatele Leopolda Stokowského, který byl o 42 let starší. Měli spolu dvě děti, Stana a Chrise (Chris se od rodiny distancoval).
Po deseti letech se pár rozvedl a Gloria se o necelý rok později znovu provdala za filmového režiséra Sidneyho Lumeta. Jejich manželství trvalo osm let.
Štěstí až na čtvrtý pokus
Její čtvrté a poslední manželství bylo se spisovatelem a hercem Wyattem Cooperem a trvalo patnáct let až do jeho smrti. Jak sama říkala, právě během tohoto manželství se Gloria naučila být součástí skutečné rodiny.
„Neměla tušení, co to znamená mít rodinu… Určitě toho moc nevěděla o výchově dětí,“ hodnotí Cooper, jaká byla jeho matka, než si vzala jeho otce. S Cooperem měla dva syny: Andersona a Cartera. V roce 1988 spáchal Carter ve věku 23 let sebevraždu skokem z matčina podkrovního bytu.
Gloria po otci zdědila zálibu v utrácení peněz. Velké rodinné bohatství Vanderbiltů je dnes z velké části pryč. V roce 2014 Cooper v rozhovoru s moderátorem Howardem Sternem prozradil, že mu jeho matka jasně řekla, že žádný svěřenský fond už neexistuje.
Když v červnu roku 2019 zemřela, Stan údajně zdědil její byt na Manhattanu a Cooper zbytek majetku, který se odhadoval na necelých jeden a půl milionu dolarů.
Gloria podle svého syna tvrdě pracovala na tom, aby se prosadila ve světě. „Zoufale toužila žít v domě s bílým plotem, mít rodinu, děti a stabilitu,“ říká Cooper. „Ale když toho dosáhla, nestačilo jí to.“
Díky touze po úspěchu vyzkoušela Gloria Vanderbilt dlouhou řadu více či méně úspěšných kariér. Ve třiceti letech získala menší herecké role v několika divadelních hrách a televizních pořadech. Věnovala se i módě a často se jí připisuje vytvoření prvních značkových džínů na světě.
Licenci na jejich výrobu nakonec prodala módnímu konglomerátu Murjani Corporation. Její ikonické modré džíny se staly módním hitem téměř okamžitě po svém uvedení na trh v roce 1976.
Byly tak populární, že Cooper s bratrem počítali, kolik lidí má na zadní kapse nalepenou visačku „Gloria“. Proslavila se i dalšími módními kolekcemi, sérií parfémů s L’Oréal a později jako malířka, která několikrát úspěšně vystavovala v galeriích.
Podle Coopera to všechno dělala proto, aby se vymanila ze skandálu, který ji proslavil. „Chtěla v životě něco dokázat a nebýt definována jen tím, co se jí stalo v dětství,“ uzavírá.
The post Pohnutý osud Glorie Vanderbilt. Zdědila miliony, o štěstí ji však připravila matka appeared first on Forbes.