Jak být matkou i umělkyní? Maďarka zhmotnila své zkušenosti do série soch
Před třemi lety na Bienále v Benátkách zaujala svou kombinací mozaiky a textilu, teď ji ještě zdokonalila. Speciálně pro libereckou galerii vytvořila Zsófia Keresztes osm soch pro výstavu s názvem Třesoucí se říše. Devětatřicetiletá maďarská umělkyně, která působí a žije v Budapešti, v ní odkazuje k ženskému tělu, přírodě i lidským vztahům.
Osm mozaiko-textilních soch přímo na míru pro galerii vytvářela dva roky. V České republice je přitom krajské město druhým sólovým počinem, poprvé vystavovala před sedmi lety v pražském Karlin Studios. Jako součást skupinových výstav se objevila v roce 2010 tehdy ještě coby studentka na kontroverzní výstavě Otty M. Urbana nazvané Decadence Now!
Zsófia se může pyšnit řadou mezinárodních výtvarných úspěchů. Její díla, která svými objemy evokují surrealismus a odkazují na francouzský nový realismus, si našla místo třeba v König Galerii v Berlíně nebo v Gianni Manhattan ve Vídni.
Liberecká výstava je zaměřená na transformaci a změny, které se mohou dít ve světě. Ve světě, z něhož se vytrácí citlivost i emoce a kde už tolik nenasloucháme sami sobě. Umělkyni v tvorbě rovněž ovlivnilo narození dcery před dvěma lety.
Každá socha, kterou do Liberce přivezla, má trochu jinou symboliku. Nicméně vychází z osobních zkušeností, jimiž Zsófie v životě prošla.
„Téma výstavy je pokusem zobrazit celistvost, rovnováhu a rodinu. Z jedné strany jsem čerpala z lidské anatomie, kdy jsem třeba vlasy ve zvětšené formě zobrazila jako zdánlivě mrtvé kmeny stromů, jejichž dutý kmen nabízí útočiště. Je to podobné, jako když se mláďata ukrývají do srsti svých matek kvůli bezpečí,“ popisuje umělkyně.
Na každém takovém prvku, jako je dutý kmen, podle ní závisí fungování lesa, který je jedním z nejdůležitějších ekosystémů na planetě. Poukazuje tak na to, jak důležitá je jeho ochrana.
V díle zdvojených motýlů, kteří mají místo křídel keříky, se zase Zsófia inspirovala ženskými ňadry při kojení, která jsou tvořena mléčnými žlázami. Klečící ženské torzo s piknikovým košem zase evokuje péči o druhé a zároveň navazuje pocit smutku skrze scénu z osamělého pikniku.
Základem všech soch je mozaika, tentokrát k ní ale umělkyně přidala i textilii, tedy materiál, s nímž běžně nepracuje. K Liberci však, vzhledem k jeho historii textilního průmyslu, neodmyslitelně patří, což chtěla zohlednit.
„Látka navíc dodává sochám určitou křehkost a intimitu. Používám často kostkované prostěradlo, které pro mě má určitou symboliku péče o druhé a skrývá i neviditelnou práci žen,“ podotýká.
V tvorbě se navíc stále zabývá i rovnováhou mezi rolí matky a umělkyně. Ostatně právě na to odkazuje název výstavy Trembling Empire, tedy Třesoucí se říše. S pocitem intimity výstavy zvolila Zsófie spolu s kurátory i komornější prostor. Návštěvníci tak sochy nenajdou v hlavní bazénové hale, ale pod ní, kde budou k vidění až do 1. června.
Zsófia patří dnes mezi vůdčí osobnosti maďarské tvůrčí scény. A to v době, která pro ni ani její kolegy není zrovna příznivá. Na její práci režim Viktora Orbána sice přímý vliv nemá, protože se zabývá pouze osobními tématy, ale obecně na kulturu ano.
„I proto je teď v Maďarsku preferovaná spíše konzervativnější linka, což je jeden z důvodů, proč tak často vystavují umělci v zahraničí, a nikoli doma,“ vysvětluje absolventka Maďarské univerzity výtvarného umění, která je jednou z nejprestižnějších v zemi.
Kromě maďarské umělkyně se v liberecké galerii představují i studenti Ateliéru keramiky a porcelánu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Ti měli zpracovat téma Porcelánový pokoj a Štěstí. Jejich prezentace potrvá do konce dubna.
The post Jak být matkou i umělkyní? Maďarka zhmotnila své zkušenosti do série soch appeared first on Forbes.