Ano, historické filmy nejsou dokumenty. Ale musíme se ptát, co ta stylizovaná fikce sděluje

Fabiano Golgo upozorňuje, že historické filmy nejsou dokumenty, a proto  moje kritika, že je Mádlův film Vlny lživý, údajně není na místě.

Je to o něco složitější.V diskusi, kterou jsem na toto téma vyvolal mezi svými studenty na Glasgow University, jsem Mádlův film Vlny srovnal s Formanovým filmem Amadeus (o němž shodou okolností Fabiano Golgo také píše ve svém článku).Když měl Formanův film Amadeus, o Mozartovi a jak ho utlačoval ve Vídni druhořadý skladatel Salieri, premiéru v roce 1984, vyrojila se celá řada článků od muzikologů, kteří  protestovali, že Formanův film o Mozartovi neodpovídá historickým faktům, není o skutečnosti. Mou reakcí tehdy bylo: Vy hlupáci, proč píšete akademické muzikologické články o tom, jak Formanův Amadeus není historicky přesný, vy nevíte, jako akademikové, že film je stylizovaná fikce?

A tohle je, prosím, jádro věci. Jestliže se nějaké fikční dílo stylizací odlišuje od známých historických faktů (na to má plné právo) musíme se ovšem ptát, jaký sémantický význam obsahuje tato stylizace, jaké signály ta sémantická odlišnost od skutečnosti komunikuje.

Právě proto, doporučil jsem studentům, je docela plodné téma srovnat Formanův film Amadeus s Mádlovými Vlnami a ptát se u obou filmů na význam té od historických faktů odlišné stylizace. Fikční dílo totiž hodnotíme právě podle toho, jak sofistikovaná je ta jeho stylizace, odlišnost od věcných faktů, a jak přesvědčivě a inherentně fikční dílo komunikuje to, co chce sdělit tou stylizací, odlišnou od skutečnosti. 

Fikční umělecké dílo je natolik úspěšné, do jaké míry se jeho autorům podařilo vytvořit přesvědčivou, plně pravdivě vyznívající paralelu se skutečností v rámci své struktury.