Ke stolu! Na obědě se Zuzanou Kirchnerovou, režisérkou českého filmu z Cannes
Díky Zuzaně Kirchnerové se český film vrátil po jednatřiceti letech do soutěže v Cannes. Snímek Karavan se objevil v sekci Un Certain Regard, český štáb na červeném koberci a Kirchnerová si mohla užívat satisfakci za roky, kdy si film složitě vydupávala ze země.
Rubriku Ke stolu! stavíme našim hostům na míru: představujeme je v restauracích, které jim jsou blízké, kam rádi chodí.
Když se ale se Zuzanou Kirchnerovou potkáváme ve vinohradském Aromi, bezelstně přizná: „Tady jsem poprvé.“ A přece pro ni byl tento podnik příznačný. Hledala totiž něco „po cestě“, co sedne do jejího mimořádně nabitého rozvrhu – a Aromi splňovalo jak tuto podmínku, tak zároveň záruku gastronomického zážitku.
A nakonec to bylo i osobní. K italské kuchyni má specifický vztah, vždyť v Itálii strávila pět týdnů při natáčení filmu Karavan, snímku, kvůli němuž tady dnes sedíme a kvůli kterému se zároveň Kirchnerová poslední týdny nezastaví.
Teprve nedávno se vrátila z filmového festivalu v Cannes, kam se díky Karavanu po dlouhé době podíval český film do soutěžních sekcí. „Ještě jsem to nezpracovala, pořád jsem moc unavená, ale mám obrovskou radost z přijetí filmu,“ říká sedmačtyřicetiletá Kirchnerová krátce poté, co si objedná telecí tatarák.
„Na sítích vidíte jen glamour, že máme šaty a jsme namalované, ale pro mě to bylo především extrémní pracovní vypětí. Jedna schůzka za druhou,“ líčí. Potkávala se s novináři, producenty, agenty z evropských, asijských i amerických zemí. Střídala angličtinu, francouzštinu, italštinu. Chtěla naplno využít šanci, kterou dostala, a zajistit filmu co nejširší mezinárodní distribuci.
„Ta je pro nás klíčová a pro český film není jednoduchá. Jsme malá jazyková oblast, takže dostat se do distribuce v jiných státech je pro každý český film náročné. My navíc máme na první pohled těžké téma, které se hůř prodává,“ dodává.
Řadu setkání si ale vyloženě užila. Nejvíce si pochvaluje střetnutí s kameramanským idolem Robbiem Ryanem (dělal například na Chudáčcích nebo Favoritce): „Potkali jsme se náhodou. Říkala jsem mu, že ho strašně obdivuju. A on říkal: ‚Ty jsi Zuzana, včera jsem viděl tvůj Karavan!’“. Že se film slavnému kameramanovi líbil, ji potěšilo.
Představitelka hlavní role z Karavanu, Anna Geislerová, si pak zase užila setkání s hereckou ikonou Cate Blanchett. „Potkali jsme se na slavnostní večeři při závěrečné ceremonii. Aňa ji chtěla jít pozdravit a ukázalo se, že je moc milá. Aňa z toho pak byla dojatá, rozbrečela se,“ vypráví Kirchnerová.
Po červeném koberci se neprošla v Cannes poprvé. Byla tady už v roce 2009 se studentským filmem Bába, který tehdy vyhrál v sekci Cinéfondation, určené školám a mladým filmařům. Díky němu měla zaručené uvedení celovečerního debutu v programu festivalu.
„To ale neznamená, že budete v oficiální sekci. Mohou vás dát mezi půlnoční projekce nebo udělat zvláštní uvedení někdy ráno. I to by byla skvělá věc, ale o ligu níž. A to, že se jim film tak líbil, že ho zařadili do oficiální sekce, mi udělalo velkou radost,“ říká Kirchnerová.
A tak zamířila na červený koberec už podruhé, respektive potřetí. „Nejdřív jsme měli trénink, ten byl pro celou skupinu debutujících režisérů a režisérek, tam jsem se cítila bezpečně. Ale když byl koberec přímo pro náš film, tak tam byla obrovská nervozita. Ale i radost. Když četli jméno filmu, tak to byl příjemný pocit,“ vypráví.
Největší radost měla z jedné konkrétní věci: jak festival přijal Davida Vodstrčila, chlapce s Downovým syndromem, který hraje po boku Ani Geislerové hlavní roli.
„Pohyboval se v tom suverénně. Všichni ho přijímali jako herce. A byl tam i jeden hezký moment: měla jsem dlouhou vlečku a šla po schodech, bylo složité ji vynést a David mi nabídl rámě. Je to fešák a má šarm,“ říká režisérka.
Karavan je artová road movie vyprávějící o tom, jak se unavená matka chlapce s mentálním postižením rozhodne vystoupit z únavné pečující rutiny a vydá se na cestu karavanem po Itálii. Kirchnerová má děti dvě, vychovává je jako matka samoživitelka, starší z nich má Downův syndrom a autismus.
Není těžké hledat, odkud pochází její inspirace. Filmem se chtěla ze svých zkušeností vypovídat, zachytit je, ale zároveň podpořit rodiče s podobným osudem. Ukázat jim, že i ze složitých vyhlídek existuje východisko. Že je normální mít z rodičovství ambivalentní pocity. Že je přirozené toužit po vystoupení z nekonečného kolotoče.
Kirchnerová měla za sebou úspěšné dokumentární série Čtyři v tom nebo Pět statečných, ale jako celovečerní debut byla odhodlaná udělat právě Karavan. Navzdory tomu, že okolnosti dlouho hrály proti ní.
„Mám dvě malé děti, takže už jen proto trvalo, než jsem se dostala k tomu, abych mohla tvořit. Potřebovala jsem taky poznat Itálii a udělat si rešerše. No a nejvíc nás blokovalo to, že jsme nedostávali podporu od českého fondu,“ popisuje.
Oblíbený italský fine dining najdete hned na pražském náměstí Míru. Aromi je vlajkovou lodí sítě La Collezione, funguje už dvacet let a pyšní se řadou prestižních ocenění jako Gambero Rosso, je součástí průvodce Michelin Guide a v žebříčku 50 Top Italy za rok 2025 byla vyhlášená 32. nejlepší italskou restaurací na světě.
Každou neděli v ní probíhají Seafood Sundays, během nichž si vychutnáte exkluzivní výběr čerstvých ryb, mořských plodů, prémiových ústřic, kaviáru a dalších specialit, to vše pod vedením šéfkuchaře Marca Giampaoliho. A ať přijdete kdykoli, oceníte příjemný interiér od architektonického studia Noe.
Nakonec se ale – velkou zásluhou producentky Dagmar Sedláčkové – finance od Státního fondu kinematografie (dnes audiovize) podařilo sehnat, další přidali koproducentské země Slovensko a Itálie, Česká televize i další partneři. Rozpočet filmu se nakonec vyšplhal řádově na sedmdesát milionů korun.
Solidní finanční základ byl pochopitelně potřeba, jelikož se vyrazilo natáčet do Itálie. „Česko mám ráda, ale myslím, že na transformativní cesty vyráží člověk do zahraničí, je tam i ten moment neznáma. Taky to pro matku měla být těžko splnitelná věc, něco exkluzivního,“ vysvětluje, proč trvala na zahraničním zasazení.
A dodává: „Lidi s autismem reagují hrozně dobře na moře. Na Máchově jezeře by se transformativní počin točil hůř.“
I pro ni samotnou bylo natáčení jakýmsi únikem, který popisuje ve filmu. Práci bere jako rozptýlení od běžných starostí. „Když si lidé na place stěžují, jak je to náročné, přijde mi to pořád jako dost velká pohoda oproti péči o děti, ještě když má jedno poruchu autistického spektra,“ říká.
Se starším synem Davidem si totiž prožila mnohé. Narodil se s Downovým syndromem a lékaři jí doporučovali dát ho do ústavní péče, aby si „nezkazila kariéru“. Kirchnerová ale jejich stigmatizaci nechápala. Viděla krásného chlapce, svého syna.
„Nepodali nám tu diagnózu vůbec dobře. Přijde mi, že se v porodnicích řeší relativní marginálie, jako jestli dítě po porodu umýt, jak rychle ho přiložit k prsu, ale tak zásadní věc – jak oznámit diagnózu, se moc nerozebírá. Přitom pro každou ženu je ten čas tak extrémně křehký,“ vzpomíná na těžké chvíle po porodu, aniž by tušila, že jí časem situaci zkomplikuje další diagnóza, porucha autistického spektra, která je dle slov Kirchnerové o dost vážnější komplikací než život s Downovým syndromem.
V prvních dnech po porodu jí pomohla podpora od sestry lékařky, která jí ukázala dceru kamarádky s Downovým syndromem, jak spokojeně funguje v lyžařské školičce. „Maminka tam sice byla s ní, ale žádné drama, nebyla to žádná podivná bytost,“ vybavuje si Kirchnerová.
I proto chce bojovat proti stigmatizaci, kterou lidé s tělesným postižením zažívají. Aby dodala pečujícím osobám elán, který jí tehdy nemocniční personál rychle sebral.
Teď už je situace stabilnější, děti má s jejich otcem ve střídavé péči. „To je sice určitý oddych, ale jsem samoživitel, musím náklady utáhnout sama,“ připomíná.
Pořád ale bere jako velkou satisfakci, jak Karavan uspěl. A nezastavuje: teď natáčí pro Oneplay ambiciózní minisérii Monyová o zavražděné spisovatelce, s producentkou Sedláčkovou připravuje film podle knihy Kláry Vlasákové nazvané Těla. Opět o tématech, o nichž se moc nemluví. Dá se čekat, že pro její snímek bude platit pravý opak.
The post Ke stolu! Na obědě se Zuzanou Kirchnerovou, režisérkou českého filmu z Cannes appeared first on Forbes.