Welcome to Zahalkaworld. Hvězda australské fotografie se vrací k českým kořenům
Jedna z nejvýznamnějších australských fotografek současnosti, Anne Zahalka, ve svých aranžovaných snímcích kriticky zobrazuje nejen australskou přírodu, ale i rodinnou historii, která sahá do Vídně, Zlína, Brna nebo Uherského Ostrohu. Její práce je možné vidět v rakouském Badenu, na podzim se přesunou do Bratislavy a jedná i o výstavách v Česku.
Její příjmení sice zní „Zahalka“, ale ani ve svých osmašedesáti letech zahálčivá rozhodně není. Když po celém světě ve své rodné angličtině vysvětluje jeho překlad, zakládá si na významovém rozdílu mezi slovy „lazy“ a „idle“ – zatímco „lenost“ označuje špatná vlastnost, „zahálčivost“ je něco, co se rozhodnete dělat dobrovolně.
„Upozornil mě na to český umělec Pavel Büchler. V sedmdesátých letech emigroval z Československa do Anglie, kde také vyučoval a psal o mé práci. Setkali jsme se v roce 1988, když jsem vystavovala v Londýně,“ říká hvězda australské fotografie, která byla nedávno zařazena do výběru top stovky světových fotografek Hundred Heroines.
Svou tvorbu při té příležitosti aktuálně představuje v rámci skupinové výstavy Poisoned Futures na třech lokacích v britském Nailsworthu.
Již podle jména je jasné, že kořeny rodačky ze Sydney sahají do českých zemí. My spolu ale sedíme v lázeňském parku rakouského městečka Badenu nedaleko Vídně. Přijela sem na zahájení největšího evropského festivalu fotografie La Gacilly-Baden Photo, který tu probíhá do půlky října.
Se svou expozicí velkoformátových snímků na náměstí, která se neobvyklým způsobem věnuje environmentální tematice, je Anne Zahalka jednou z jeho největších hvězd – například vedle jejího krajana, laureáta World Press Photo Matthewa Abbota, který hned vedle ní vystavuje oceněné snímky z australských požárů.
Také Anne Zahalka se věnuje environmentálním tématům a dokumentaci krajiny, ale velmi svébytným způsobem. V depozitářích muzeí hledá historické diorámy, kombinuje je s fotografií, malbou, koláží i instalací a to vše vrství do obrazů, v nichž se zrcadlí mnohasetletá historie, současnost i budoucnost zároveň.
Není to ale jediné téma její více než čtyřicetileté kariéry. Kriticky, ale s humorem, se věnuje také vztahu člověka k místu, kde žije, jeho kořenům a kulturním stereotypům, přičemž hodně čerpá z vlastní rodinné historie. Ta zní jako příběh, podle nějž by mohl být směle natočen i hollywoodský blockbuster.
Matka Anne Zahalky se narodila ve Vídni, byla židovského původu a po anschlussu Rakouska v roce 1938 jako dítě utekla se svou sestrou do Zlína, kde strávily rok a půl. Když už pro ně ani v Československu nebylo bezpečno, podařilo se jim dostat do kindertransportu a odcestovat do Anglie.
Tam se Annina matka později seznámila s jejím otcem – českým katolíkem původem z Uherského Ostroha, který po Mnichovu odjel do Anglie, kde vstoupil do armády. „Potkali se v městečku Leamington Spa, kde probíhal výcvik parašutistů, kteří pak v Praze podnikli atentát na Heydricha. Moje matka se s touto skupinkou českých vojáků, jejíž součástí byl i můj otec, setkala na silvestrovském večírku,“ vysvětluje fotografka.
Po válce se její rodiče přestěhovali do Československa. „Pro otcovy rodiče ale nebylo jednoduché, že si domů přivedl německy mluvící Židovku. Chvíli u nich žili, otec byl doma oslavován jako válečný hrdina, ale pro komunisty se rychle stal podezřelým kvůli svým kontaktům s Anglií. Rozhodli se proto utéci ze země znovu,“ říká Anne Zahalka.
Spolu s Anninou tetou odešli do Německa, kde čekali na příležitost odletět do Austrálie. To se jim povedlo v roce 1950 a o sedm let později se tam Anne narodila.
Do středoevropského regionu se čas od času vrací, aby navštívila své příbuzné, které má ve Vídni i v Česku. „V Austrálii jsem vyrůstala bez kontaktu se širší rodinou. Mnoho našich příbuzných, včetně mé babičky, zemřelo v koncentračních táborech,“ vzpomíná Anne Zahalka, která díky tomu, že se její matka narodila ve Vídni, symbolicky přijala také rakouské občanství.
„V 80. letech jsem vyrazila do Vídně poprvé, v rámci své první velké cesty do světa. Měla jsem krátké černé vlasy, na sobě punkové oblečení a procházela jsem se takto po Schönbrunu. Kolem chodily Rakušanky v kožiších a kloboucích a zíraly,“ vzpomíná australská umělkyně.
Část rodiny Anne Zahalky pocházela také z Uherského Ostrohu, kde uvažuje o výstavě na místním zámku. Zájem vystavit práce Anne Zahalky má také Židovské muzeum ve Vídni a o výstavě jedná i s kurátorkou Moravského zemského muzea v Brně, kde by šlo třeba i o fotografie z českého venkova, které pořídil její pradědeček: „Byl to jeden z prvních pouličních fotografů, zároveň to byl renesanční člověk, který se zajímal o archeologii a vařil pivo, které se čepovalo i na habsburském dvoře,“ říká o svém předkovi.
Rodinnou historii objevovala Anne Zahalka i v Praze a v roce 2019 ji zpracovala v rámci své rezidence v Institutu Béhal Fejér, jejímž výsledkem byla výstava the Fate of Things v soukromé vile v Bubenči, která byla po válce navrácena židovské rodině.
„Seznámila jsem se s jejich dcerou, která žila v Miami, a dostala jsem možnost měsíc tam pobývat a vytvořit v jejích pokojích instalaci z fotografií a rodinných předmětů,“ vysvětluje Anne Zahalka.
Mezi exponáty byl například i český kroj, který si v rodině předávali z generace na generaci, anebo pouliční fotografie, které zdědila po rodičích. Je na nich třeba její matka v ulicích Vídně, britského Leamington Spa, Prahy i Sydney.
„Předtím, než bylo běžné vlastnit fotoaparát, zhruba od třicátých let, chodili po celém světě první fotografové po ulicích a fotografovali kolemjdoucí. Pak jim dali vizitku a nabídli jim, že si mohou snímky koupit. Dnes jsou cenným svědectvím o tom, jak dříve vypadala města,“ říká fotografka. Tento projekt by ráda rozpracovala více a ráda by jej vystavila i v Praze.
V kontaktu je také se Středoevropským domem fotografie v Bratislavě, kam by se letos v listopadu měla přesunout její výstava z rakouského Badenu. Velkoformátové snímky, které jsou k vidění na panelech uprostřed lázeňského náměstí, ukazovala už loni na festivalu fotografie v Melbourne a také ve francouzském La Gacilly.
Australská umělkyně měla již přes čtyřicet samostatných výstav po celém světě. Na největší z nich, která právě skončila v Austrálii, otevřela svůj archiv, vybrala průřez svou tvorbou za poslední čtyři dekády a k tomu přenesla své studio dovnitř galerie. I proto tato výstava, která by měla putovat i do dalších lokací, nesla název Zahalkaworld.
Jaký je tedy svět Anne Zahalky? V rámci fotografie se věnuje různým žánrům, ale většinou se její práce týká reprezentace krajiny skrze historii jejího zobrazování. „Do historických snímků digitálně intervenuji pomocí fotomontáže a přepisuji původní narativy skrze příběh mé vlastní rodiny i ostatních imigrantů, kteří přišli do Austrálie. Vyzývám zaběhnuté představy o tom, co v Austrálii znamená národ,“ vysvětluje.
Pracuje při tom s reprodukcemi starých obrazů, které kolážovitě doplňuje o výstřižky ze svých fotografií a znovu fotografuje a retušuje tak, aby vypadaly jako původní.
Při práci využívá diorámy z Národního přírodopisného muzea v Austrálii. Na jednom ze snímků, které Anne Zahalka použila jako základ své práce, je například zachycena historická malba ostrovní přírodní rezervace, do níž umělkyně přidala nafocenou instalaci z kamenů a kousků plastového odpadu, který na tomto ostrově snědli ptáci, kteří tam žijí. Jednoho z nich, s rozříznutým břichem plným těchto plastových úlomků, do obrazu také vložila.
„Do tohoto prostředí jsem přidala fotografie prvních vědců, kteří na tomto ostrově pracovali ve 20. letech, aby vytvořili ono dioráma. Nechala jsem je trochu cestovat časem – na mém obrazu místo mušlí sbírají plastové odpadky,“ dodává.
Stejně tak do jiného snímku přidala fotografii pracovnice muzea, která se věnovala přípravě ilustrací pro výstavy. Spolu s velkou rybou, kterou nakreslila, ji zasadila do surrealistické kompozice vyfocené v akváriu v Sydney. Poukazuje na to, že nejde jen o turistickou atrakci, ale zároveň instituci, která se snaží obnovovat korálové útesy.
Anne Zahalka se věnuje také portrétům. V další rovině svého díla zkoumá kulturní stereotypy, které jsou spojené s její rodnou zemí, a humorným způsobem se je snaží vyvracet. Chce například rozptýlit představy o Australanech jako veselých opálených blonďatých surfařích.
Zkoumala, jak lidé tráví volný čas, a fotila Australany před namalovanými kulisami pláže. Její rýpnutí patří i těm, kteří v Austrálii během oslav na pláži vypouštějí do vzduchu heliové balonky – tato zdánlivě banální aktivita způsobuje zbytečnou újmu mořským živočichům a ve většině států už je proto zakázaná.
Princip, který Anne Zahalka ve svých pracích využívá už čtyřicet let, lze dnes jednoduše nahradit pomocí AI. Ona sama však co nejvíce zůstává u tradiční fotografie a rukodělných instalací, které fotí. V jednom ze snímků série vystavované v Rakousku si však umělou inteligencí vypomohla, aby vytvořila postavy vědců v ochranných oblecích, kteří instalují vycpané klokany zpět do buše.
Nejnovější práce, na kterých Anne Zahalka právě pracuje, se ale týkají jejích českých kořenů a národní identity. „Spolupracuji s makedonským fotografem, který žije nedaleko mě na jižním pobřeží Sydney. On mě fotí v subtropické krajině v českém kroji, který jsem zdědila, a já jeho na oplátku v jejich národním kroji,“ prozrazuje fotografka.
The post Welcome to Zahalkaworld. Hvězda australské fotografie se vrací k českým kořenům appeared first on Forbes.