Sedřené ruce, utracené miliony. Tito Češi posouvají vášeň pro lego o level výš
Čím víc, tím líp. Zeptáte-li se jakéhokoli fanouška lega na to, kolik kostek je optimální množství, nějak takhle bude znít 99 procent odpovědí. Jestli propadnete stavění slavných dánských kostiček v dospělosti, váš koníček velice snadno nabude obřích rozměrů. Doslova.
Lego pro dospělé je hobby, které leze do peněz a zabírá tolik místa, že každý větší sběratel a stavitel na něj potřebuje minimálně jednu samostatnou místnost. Nezřídka přemýšlí nad pořízením většího bytu či stavebními úpravami rodinného domu. Případně nad pronajmutím externího skladu.
Tohle je naše vánoční výprava za výjimečnými českými staviteli, jejichž lego sbírky na tohle prostorové omezení narazily. Nicméně kreativita a smysl pro detail žádné hranice nemají.
Nádraží Beroun
Původní budova hlavního vlakového nádraží v Berouně zmizela v roce 1972. Její věrná kopie (byť ve velikosti odpovídající čtyřcentimetrové figurce) se však nachází na půdě jednoho rodinného domu v centru města. Postavil ji Miroslav Endrle. Stejně jako zhruba pětadvacet metrů čtverečních plných kolejí, silnic a dalších budov z lega, které ji obklopují.
Mirek Endrle je legendou české lego komunity. Čtyřicátníci a padesátníci mu říkají „táto“, ti mladší „dědo“. Dnes 82letý stavitel zprovoznil na půdě svého domu plně elektrifikované a automatizované kolejiště z kostek, které je dost možná největším svého druhu na světě.
„Byl tady Jan Beyer z Lega a říkal, že nezná ve světě nikoho, kdo by měl takto velké kolejiště. Na výstavách se vláčkaři prezentují i tím, že tam pět deset lego pošuků dá své moduly dohromady a seskládají je do obrovského kolejiště. Ale samostatné modelové kolejiště, jako je tohle, jsem ani já nikde ve světě neviděl,“ říká Endrle.
„Pošuci“ rozhodně nejsou invektivou. Endrle hrdě nazývá lego pošukem i sám sebe. „S tím termínem jsem přišel já,“ směje se.
Mimořádně talentovaných stavitelů je po Česku celá řada. Třeba tohle je Marek Mencl z Plzně a jeho kolosální model Bradavic z Harryho Pottera.
Zmíněný Jan Beyer zastává posledních osm let v Lego Group pozici manažera networkingových eventů pro takzvané AFOL – dospělé fanoušky lega (z anglického Adult Fan Of Lego). Mirek Endrle se zase dánským kostičkám věnuje padesát let. Svůj železniční masterpiece téměř denně staví a vylepšuje od roku 2008 a své pokroky pravidelně dokumentuje na Facebooku, YouTube a v dlouhatánském vláknu na fóru Kostky.org.
„Stále tam něco upravuju a vylepšuju, ale už nerozšiřuju. V podstatě už není kam,“ líčí Endrle uprostřed svého půdního lego království. Dnes zde tráví zhruba dvě hodiny denně, ale ještě před pár lety to bývaly i celé dny.
Samotné skládání stovek tisíců kostek, které jsou zde k vidění, byla totiž ta jednodušší část celého procesu. Vedle toho Endrle strávil roky navrhováním vlastních lokomotiv a vagonů – věrných kopií skutečných vozů brázdících koleje v Česku i v zahraničí. A také jejich následným rozpohybováváním a kompletní elektrifikací celého kolejiště.
„Do mašinek dávám tištěné spoje a na ně letuju součástky. Vymýšlím si různé věci. Jsou lego kolejiště, kde je rozpohybováno jen něco a mašinky svítí, ale já tady mám třeba posuvnou plošinu, támhle svářeči bliká elektroda, tady svítí mašinka, i když pouze stojí ve stanici,“ vyjmenovává zpoza masivního ovládacího panelu.
Pokud napájíte pohyblivý lego vláček proudem vedeným přes kovovou kolejnici, tak jak to dělá Endrle, vytvořit model, jenž svítí i bez pohybu, není vůbec jednoduché. Na to totiž potřebujete další elektrický obvod. „Já to dělám přes tuto třetí kolejnici uprostřed,“ ukazuje. Tím však výčet elektrotechnických vychytávek zdaleka nekončí.
V obřím kolejišti je celá řada pohyblivých a různě svítících částí. Jsou zde plně funkční železniční semafory, větrná elektrárna nebo osvětlený předvolební billboard Endrleho snachy, která byla čtyři roky starostkou Berouna. Dále třeba železniční přejezdy s funkčními rampami i signalizací, na níž výstražná červená světla nahradí bílé, jakmile vlak projede kolem.
Je zde také gigantická spleť kabelů a elektrických drátů, které v různě velkých chomáčích visí pod stoly, na nichž kolejiště stojí.
Monumentální dílo zde pravidelně navštěvují prvňáci místní základní školy, rodiče s dětmi i dospělí fanoušci lega. Vedle toho Endrle s dalším kolejištěm, které je výrazně menší a spočívá ve vedlejší místnosti, obráží lego výstavy po celé republice.
Stavitel Michal Horáček se specializuje na středověké stavby. Společně s již zmíněným Markem Menclem také vyhráli českou verzi reality show Lego Masters.
Veškeré know-how potřebné k sestavení toho, co je zde k vidění, dal v průběhu let zdarma k dispozici na internetovém fóru. Na dotaz, proč to udělal, a také na obligátní otázku redaktora byznysového časopisu, proč svůj výtvor nijak nemonetizuje, reaguje nechápavým pohledem.
„Do hrobu si to nevezmu, kdo chce, ať si to okouká. Když svou mašinku někde takto vidím, těší mě to. A peníze nepotřebuji, je to čistě pro radost,“ říká Mirek Endrle.
Planeta Aš
Z Berouna míříme na západ, a to až do vůbec nejzápadnějšího koutu republiky. Naším cílem je opět rodinný dům. Tenhle patří rodině Balšánových a spočívá v něm jedna z největších sbírek lega s tematikou Star Wars na světě, jíž mnoho nechybělo k zápisu do Guinnessovy knihy rekordů.
Jen pro kontext, na počet vydaných stavebnic je Star Wars mezi licencovanými tématy Lega jednoznačnou jedničkou.
„Z těch asi 1160 vydaných setů jich máme 905,“ vypočítává Tomáš Balšán. „Každý set je jiný. K tomu máme dalších asi sedmdesát setů, což jsou opakující se kusy, protože když děláme výstavu nebo se to někam osazuje, děláme si k tomu menší dioramata,“ líčí.
Vášeň pro lego sdílí i jeho manželka Iva, a zejména nejmladší syn Ondřej, který stavěním tráví nejvíce času.
Kompletní rodinná lego sbírka zahrnuje kromě Star Wars také dalších zhruba tři tisíce modelů, například ze série Harry Potter a dalších filmových licencí. „Dáváme dohromady také staré lego z padesátých let a stavebnice ze série Town, což je předchůdce současného Lega City,“ dodává Balšán.
Výsledkem je kolekce, která podobně jako u obřího kolejiště narazila na prostorový limit. „Zabírá podkroví, další dvě místnosti v jednom patře a ještě kousek sklepa.“
Tomáš Balšán své první lego dostal v roce 1973, pak následovala další. „Když jsem byl mladý, hrála pro mě roli nedostupnost té stavebnice. Já jsem si ušetřil pár korun, vyměnil jsem je za bony, šel jsem si koupit do tuzexu malinkou stavebničku s bagříkem a byl jsem šťastný jako blecha, že ji mám,“ vzpomíná.
Všechny si je schovával až do dneška. Zlomový moment však nastal v roce 2012, kdy si s legem začal hrát nejmladší z jeho tří synů. Ondřeji Balšánovi se zároveň zalíbily filmy ze světa Hvězdných válek a na bleším trhu v Německu objevil malý Millennium Falcon z lega.
„Takhle ta sbírka začala,“ popisuje Tomáš Balšán. O pár stovek setů později a po řadě absolvovaných lego výstav v Aši, jejím okolí či různě po republice rodina zvažovala zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Pak udeřila pandemie covidu a tento plán skončil u ledu.
„Pak jsem si našel, že si nějaký Američan nechal ve Spojených státech zapsat svou sbírku Star Wars setů. A měl jich v té době o dvacet víc než náš Ondřej,“ doplňuje Balšán. Sbírka tak skončila pouze ve zdejší obdobě „Guinnessovky“, v české knize rekordů.
Sharkville
Poslední zastávkou na naší cestě za českými lego srdcaři jsou České Budějovice. A destinací je opět podkroví rodinného domu. V něm se nachází obří město Sharkville, které postavil Matěj Křiváček, známý jako MrShark. Pod tímhle jménem provozuje největší český YouTube kanál zaměřený výhradně na lego obsah.
MrShark je na tomto niche trhu jedničkou s velice výrazným odstupem. Všichni ostatní lego youtubeři tvořící v češtině, na které autor článku při svém průzkumu narazil, mají do desítky tisíc odběratelů.
S výjimkou kanálu filmaře Lukáše Tuzara (lluukkyy28), který s legem dělá stop motion animaci a má přes dvacet tisíc odběratelů. MrShark jich má více než 150 tisíc.
„Nevím, čím to je, nějak mi to sedlo. Hrozně mě to baví a věnuju tomu opravdu hodně času. Od letošního roku už na plný úvazek,“ říká Křiváček. Na lego poměry masivní dosah se mu podařilo vybudovat za pouhé tři roky – u vůbec prvního videa na kanálu MrShark svítí datum 20. srpna 2022.
Od té doby natáčí s železnou pravidelností, publikoval už více než tisícovku videí a shortů. A také se stal oficiální součástí sítě ambasadorů Lega, což je titul vyhrazený předním světovým fanouškům dánského hračkářského gigantu.
„Na YouTube jsem natáčel, už když mi bylo dvanáct. Točil jsem Minecraft videa, což v té době natáčel skoro každý, kdo chtěl být youtuberem,“ říká dnes šestadvacetiletý Křiváček. Fanouškem lega byl od raného dětství, na střední škole se však od něj, stejně jako spousta dalších teenagerů, odvrátil.
Pak dostala přednost kariéra dopravního pilota. „V sedmnácti jsem měl průkaz na větroně, dříve než řidičák. V roce 2019 jsem měl udělané všechny potřebné zkoušky i praxi a chystal jsem se na první práci, zbývalo mi rozeslat životopis mezi jednotlivé aerolinky,“ vzpomíná.
Za knipl však jako profesionální pilot nikdy neusedl. Začala pandemie a celý letecký průmysl se na dva roky ocitl blízko klinické smrti.
„Bylo to docela temné období a já nevěděl, co se sebou. Tou dobou jsem zjistil, že Lego začalo vydávat sety pro dospělé. Jeden jsem si objednal, postavil ho a po dlouhé době mě to hrozně chytlo. Pak jsem začal sbírat figurky,“ líčí Křiváček.
V době, kdy měl teprve pár setů (a sběratelských figurek), zkusil na toto téma natočit první video. Trefil díru na trhu.
„Udělal jsem si menší průzkum, zjistil jsem, že v USA a Kanadě je spousta lego tvůrců s obřími kolekcemi a tady v Česku je tvůrců tohoto typu poskrovnu. Samozřejmě to trvalo, views na prvních videích bylo minimum, ale pomaličku se to roztočilo,“ popisuje.
Stavitel Pavel Tažbírek je v lego komunitě známý svým projektem Matyho kostky.
Trpělivost se vyplatila. Jeho kanál včetně doprovodných účtů na sociálních sítích, prodejů merche a dalších způsobů monetizace generuje podle Křiváčka desítky tisíc korun měsíčně, někdy i nižší stovky tisíc. Navzdory tomu, že jeho hlavní cílovou skupinou jsou děti.
Příjmy pocházejí hlavně z inzerce na YouTube a komerčních spoluprací s firmami, jimž na svém populárním kanálu dělá reklamu. Veškerou produkci (a postprodukci) – dvě delší videa týdně vycházející vždy ve středu a v sobotu plus krátké shorty – si zajišťuje sám.
„Důležité je nezastavit se. Jakmile se člověk zastaví, nahradí ho někdo jiný, protože lidé mají dnes na YouTube obrovský výběr. Takže tempo držím, ale stále mi to dělá radost a na každé video se těším. Bez toho to nejde,“ míní Křiváček.
Vedle tlaku na neustálý přísun nového obsahu cítí také tlak odpovědnosti, jelikož ze svého kanálu promlouvá hlavně k dětem.
„Snažím se dělat videa pro všechny, ale je mi jasné, že na to koukají hlavně děti. Proto nemluvím sprostě ani nijak hrubě a dávám si záležet na tom, aby byl můj obsah pro ně vhodný. Největší odměnou pro mě je, když mě pak na srazu pochválí nějaký rodič. Toho si vážím nejvíc,“ uzavírá Matěj Křiváček.
The post Sedřené ruce, utracené miliony. Tito Češi posouvají vášeň pro lego o level výš appeared first on Forbes.