Madurův pád není jen příběhem Venezuely — je to existenční krize Kuby. Přes dvě desetiletí byl ten ostrov udržován nad vodou venezuelskou ropou, záchranným lanem, které maskovalo komplexní selhání kubánského socialistického experimentu. Nyní byla tato dotace zastavena a není kam se skrýt. Po sovětském kolapsu v roce 1991 vstoupila Kuba do toho, co Fidel Castro nazval "Zvláštním obdobím" — eufemismem pro téměř hladovění a totální ekonomický krach. Revoluce skoro úplně zkolabovala pod tíhou vlastních rozporů.Hugo Chávez zachránil Kubu dotovanou ropou — až 100 000 barelů denně — výměnou za lékaře a zpravodajské agenty. Byla to poslední vzájemná pomoc socialismu, dva selhávající režimy se navzájem podpírající. Ale vždy to bylo postavené na venezuelském ropném bohatství, které bylo systematicky drancováno místo investováno.
