V českém veřejném prostoru dnes existuje zvláštní a málo reflektovaný paradox. Na jedné straně zaznívá silná výzva k občanské angažovanosti, vstupu do politiky a převzetí odpovědnosti za veřejné dění. Na straně druhé však platí, že jakmile se člověk k politice přihlásí otevřeně a transparentně – například vstupem do politické strany – jeho přístup k médiím se výrazně zužuje.
