Rekordní ceny v Pobaltí. Odsune Estonsko uzavření ropných elektráren?

Mrazivé lednové a únorové počasí kvůli nedostatečné výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů i nedostatečnému propojení energetického trhu s ostatními státy vyhánělo ceny elektřiny v pobaltských státech až nad hodnoty z energetické krize před čtyřmi lety.

Konkrétně v Estonsku tak výrobu z obnovitelných zdrojů nahrazovaly unikátní elektrárny na ropné břidlice.

V lednu ceny elektřiny v Estonsku ovlivnil hlavně mráz a sníh. Kvůli tomu se zastavily lopatky větrných elektráren na Baltském moři, a k tomu i zvýšenou poptávkou po elektřině ve výši zhruba jedné pětiny.

„Tento nárůst je významným faktorem ovlivňujícím ceny, protože vyšší spotřeba vyžaduje dodatečnou výrobu. Pobaltský region však postrádá dostatečnou konkurenceschopnou výrobu elektřiny,“ uvedl analytik estonské energetické společnosti Enefit Karl Joosep Randveer.

Průměrná měsíční cena elektřiny v Estonsku vzrostla ve srovnání s prosincem 2025 více než dvojnásobně, když dosáhla 15,4 eurocentu za kilowatthodinu (asi 3,85 koruny).

Ve srovnání s loňským lednem, kdy průměrná cena elektřiny v Estonsku činila 9,2 centu za kilowatthodinu (asi 2,3 koruny), to představuje meziroční nárůst o šedesát osm procent. 

Dosud nejdražší leden byl na začátku energetické krize v roce 2022, kdy průměrná cena dosáhla 14,4 centu za kilowatthodinu (3,6 koruny). A velmi podobná čísla vykáže i za únor, jelikož vysoké ceny ustupují s příchodem vyšších teplot až nyní na samém jeho konci.

Růst cen elektřiny v pobaltských zemích byl způsoben kombinací několika faktorů. Jedním z nich bylo zamrznutí turbín větrných elektráren, které tím i přesto, že foukal vítr, zůstaly ve stabilní poloze.

Solární elektrárny jim v toto roční období nijak nepomohly, jejich výroba je na severu Evropy během zimy fakticky běžně nulová. 

K tomu se ještě přidal prudký pokles výroby v sousedních litevských vodních elektrárnách a i zvýšená poptávka po elektřině ve Skandinávii včetně Finska, odkud konkrétně Estonsko v chladných dnech běžně dováží až polovinu potřebné elektřiny.

Estonci se tak stále musejí obracet a spoléhat i na své unikátní fosilní elektrárny, které jako palivo do svých kotlů nepoužívají uhlí ani plyn, nýbrž takzvané ropné břidlice.

Estonsko patří k největším producentům ropných břidlic na světě a už přes sto let je využívá nejen v energetice, ale také v mnoha segmentech průmyslu, jako je například ten chemický.

Ropné břidlice a nafta se dokonce staly základním pilířem estonské energetiky, od kterého se kvůli znečištění souvisejícímu s těžbou ropných břidlic a vyšším emisím při jejich spalování snaží zcela odstoupit. 

Realita dnešního energetického trhu v Evropě, který začíná být značně rozkolísaný kvůli růstu elektřiny z obnovitelných zdrojů v přenosové soustavě na jedné straně a na druhé kvůli vypínání stabilních zdrojů, jako jsou například jaderné nebo uhelné elektrárny, ovšem tak jako i v jiných zemích i Estoncům přepisuje plány. 

Ještě v roce 2018 elektrárny na ropné břidlice v Estonsku tvořily přes tři čtvrtiny výroby elektřiny v zemi. Země tehdy představila plán, který ji měl z pohledu výroby elektřiny učinit do roku 2030 zcela bezemisní.

Starší a špinavé fosilní elektrárny mají nahradit obnovitelné zdroje, zejména pak vítr. Jak ale ukazují první měsíce letošního roku, ani na větrné turbíny se v mrazech nedá spolehnout.

Cíl bezemisní energetiky v Estonsku se tak opět odkládá. Vláda nejdříve naplnění tohoto cíle posunula o pět let na rok 2035, a tento termín v lednu potvrdil i tamní ministr energetiky a životního prostředí Andres Sutt, který vychází z nově schváleného národního energetického plánu země. 

V rámci transformace energetiky čistě na obnovitelné zdroje, v Estonsku pak zejména vítr, pak bude muset země investovat v následující dekádě patnáct miliard eur, tedy zhruba 375 miliard korun. 

„Menší ekologická stopa je jednoduše konkurenční výhoda. Pokud se podíváme na to, co se děje globálně, největší investice se vynakládají na čistou energii – ať už jde o obnovitelné zdroje, nebo jadernou energii,“ řekl v lednu Sutt.

I přesto ale stále sílí hlasy, že se Estonsko na výrobu z ropných břidlic bude muset spoléhat až do roku 2040 a možná i za jeho horizont.

Svědčí o tom i fakt, že Estonci stále stavějí nové závody i elektrárny na ropné břidlice. Tamní energetický podnik Eesti Energia zrovna nyní spouští nový závod na zpracování ropných břidlic včetně výroby elektřiny z nich ve městě Auvere v kraji Ida-Viru.

„Tento ropný závod je schopen provozu dalších třicet let, takže v zájmu estonské ekonomiky bychom měli zvážit, zda ropný průmysl v roce 2034 zanikne, nebo bude pokračovat v provozu až do roku 2040 a dále,“ uvedl člen představenstva společnosti Eesti Energia Lauri Karp.

I ministr energetiky a životního prostředí Andres Sutt při popisování plánů vedoucích k transformaci energetiky na bezemisní uvedl, že „elektrárny na ropné břidlice budou nutné do té doby, dokud nebudeme mít k dispozici jinou dispečerskou kapacitu“.

Jadernou elektrárnu ale Estonci nestavějí a ani ji nemají v plánu stavět, a tak se budou muset spolehnout právě na obnovitelné zdroje.

Otázkou tedy opět je, jestli bude jejich rozvoj do roku 2035 stačit na to, aby i v zimních měsících stabilně pokrývaly zvýšenou poptávku po elektřině a Estonci netrpěli infekcemi v podobě vysokých cen elektřiny, které násobně převyšují průměr celé Evropské unie.

The post Rekordní ceny v Pobaltí. Odsune Estonsko uzavření ropných elektráren? appeared first on Forbes.