Anna Beata Háblová ve svém románu Víry velmi výrazně vyznačila slepou literární uličku. Jako by věřila, že čím více témat, která jsou dnes vnímána jako ta správná, do románu vloží, tím lepší umělecké dílo vznikne. Jenže to by bylo příliš snadné. Navíc se tu předstírá soucit s hlavní hrdinkou, a přitom s ní autorka zachází velice bezcitně.
