Na terase nádraží v Zábřehu mává od roku 1998 čepicí na pozdrav dálkám socha Jana Welzla. Jeho gesto odpovídá pravděpodobně situaci z června 1929, kdy znovu, teď už definitivně, odjížděl z rodného města na daleký sever, odkud se už do Evropy nikdy nevrátil. V Zábřehu prožil menší část života, vlastně z něho v pětadvaceti utekl, a to co nejdál, jak jen to bylo možné, ale každý, kdo se o něj někdy trochu zajímal, si pamatuje, že Jan Welzl, slavný náčelník eskymácký, velký cestovatel polární…
