Potkali jsme se po jedenácti letech. Na první pohled se nic nezměnilo – rukávy sportovního trička mu napínají obrovské bicepsy, na tváři hraje milý úsměv, pořád ho trénují táta s dědečkem, pořád je bezprostřední, na nic si nehraje a mluví velmi otevřeně. Jen ruku Martinu Fuksovi zdobí snubní prsten, stal se tátou a taky olympijským vítězem.
