Karel Schwarzenberg odchází. Je to (prý) ctihodný muž!

Pan expředseda svým nekonformním, kontroverzním, antiruským a de facto vlastizrádným jednáním vyvolal řadu situací, které mohou být pro společnost v budoucnu velmi složité a problematické. Jeho vlastizrádné, neslovanské a protiruské jednání, při kterém šířil poplašné zprávy o tom, že jsme ve válce s Ruskem, že je potřeba vyzbrojovat Ukrajinu, že naše společnost je vážně ohrožena nebezpečím napadením Ruskem a celá řada jiných provokačních a nezodpovědných výroků a projevů, to jej vnitřně naplňuje uspokojením, že se mu „jeho dílo zdařilo“.

Tímto rozumějme, že (i když, chvála bohu, ne do puntiku) naplnil podstatnou část úkolů a zadání představitelů NWO, Bilderbergu, amerického establishmentu, úkolů a zadání ze strany velení sil severoatlantického paktu NATO. Podařilo se mu i díky členům TOP 09 rozkolísat názorové poměry v Česku, zvláště mezi lidmi z tzv. okruhu pražské kavárny, havloidů a sluníčkářů, ale co horší, naprosto otupit racionální a logické uvažování a myšlení mladých lidí, což si tak významně pochvaluje. Podpora, kterou dostal od těchto lidí, včetně těch mladých, je přímo odstrašující. Mladé lze snad pochopit a omluvit jejich nadšení pro „Kchárla“, ale lidé z kulturního, sportovního, vědeckého či intalektuálního prostředí naprosto propadli euforii aristokracie, kterou se v osobě knížete Schwarzenberga nechali unést v blahé naději, že jeho prezidentování jim vynese nemálo výhod a upřednostnění, kterých se jim dne ne všem dostává. Navzdory tomu, že českými zákony není povoleno používat aristokratické tituly, pražská kavárna a mladí se shlédli ne v naturální osobě Karla Schwarzenberga, ale právě v jeho knížecím titulu.

Karel Schwarzenberg při ukončení své politické angažovanosti ve funckci předsedy strany, které dělal více rozporuplnou a ne vždy důstojnou reklamu, než skutečnou práci předsedy, té se velmi uspěšně zhostil Miroslav Kalousek, dnes už (staro)nový legitimní předseda TOP 09), před členstvem sněmu TOP 09 vedl velmi vzletný, dojemný, místy až burcující proslov, ve kterém se oháněl T.G. Masarykem a výzvou pro členy : „ Stojíme před velkou výzvou a když v ní obstojíme, když dokážeme, že v nejtěžších dobách zůstaneme pevná odhodlaná proevropská strana stojící na zásadách svobody, právního státu a tržního hospodářství, věřím, že i lidi poznají, že to je spolehlivá strana“ konče. Ne, opravdu není čemu se divit, něco takového se při odchodu z vlivné pozice dá vždy očekávat, protože jen málokdo je natolik otevřeně upřímný a sebekritický, jako byl např. J. Paroubek.

Co je však s osobou K. Schwarzenberga značně negativně spojeno, jsou jeho již výše zmíněná výroky, projevy, výzvy a požadavky značně militantního charakteru, v některých situacích přecházející ve vlastizrádné jednání. Na jeho osobu, často ve spojení s členem TOP 09 Štětinou byly na něj (na ně) podána trestné oznámení na podezření ze spáchání trestného činu podněcování k válce a vlastizrady, avšak všechna oznámení skončila tzv. na dně v nejnižšího šuplíku psacích stolů státních zástupců, pokud ne přímo v koši. Je tragedií, že tento člověk získal mezi některými lidmi z oblasti práva a spravedlnosti takový respekt, že nikdo v rámci proklamované „demokracie“ si nedovolí obvinit člověka, který se dostal do nejvyšší politiky způsobem, který odporuje a zpochybňuje demokratické zásady a principy ctění Ústavy a zákonných norem České republiky.

Václav Havel se rychle shlédnul v jeho aristokratickém původu, v majetku a penězích, kterými disponoval, což jej natolik fascinovalo, že z něj ustanovil do té doby neznámé funkce, kancléře prezidenta republiky. Protože si navzájem padli tzv. „do oka“, jejich první polistopadové osobní kroky vedly k prosazení restitucí svých majetků navzdory Benešovým dekretům, které se jim povedlo prolomit a významné majetky jim byly vráceny zpět do vlastnictví.

Zde není od věci připomenout, že odcházející pan předseda na sněmu TOP 09 připomněl také (na to si velmi potrpí) slova T.G. Masaryka : „Nebát se a nekrást“, k čemuž poznamenal: „Prezident Masaryk měl pravdu, když řekl nebát se a nekrást. Teď vidím - o kradení už ani nemluvme, o tom se mluvilo příliš - že se taky bojíme, že spousta politiků tady káže strach a nenávist, která je vždy se strachem spojena.“ Jak si vzal tato slova k srdci sám Schwarzenberg dokázal svými resitucemi.

Ale dosti již bylo Karla Schwarzenberga. Jeho odchod snad mohou nebo budou želet jen jeho věrní, skalní příznivci, pro společnost domnívám se, to zas až taková ztráta nedobude, protože většina občanů již více prohlédla a seznala, s kým že to máme tu čest. Přesto (z důvodů objektivity) dávám nahlédnout na hodnocení jeho osobnosti ze stzrany jeho stoupenců, např. renomovaného novináře Erika Taberyho zde.

Zde vyjímám jeho nejpozoruhodnější výroky, hodnocení a konstatování:

Karel Schwarzenberg je ctihodný muž. (Snad svým věkem, ale osobností sotva).

Česká republika se tudíž začíná loučit s mužem, který své vlasti sloužil celý život. (Kterou vlast má pan Tabery na mysli? Do Česka se vrátil ve svých 51 letech, když od r. 48, tedy celých 40 let, žil v cizině a o Československo se zajímal jen snad z rakouských novin !)

Bývalý ministr zahraničí je v české politice naprosto mimořádný zjev. ( Hlavně svým postojem k válce v Jugoslávii, S tím lze naprosto souhlasit, jeho zjev je opravdu výjimečně impozantní, zvláště když žvatlá češtinu nebo spí!)
Řadu skandálů, zmiňme například korupční aféry na „topkou“ vedeném ministerstvu práce, nechával být, protože se nechtěl zaplétat do složitých sporů. (To jen dokazuje jeho charakter, „průsery“ nechával na jiných!)

Dnes však můžeme říct: Karel Schwarzenberg se zasloužil o stát! (Ano, s tímto názorem lze souhlasit, protože on o jeho strana se mj. zasloužili, zvláště v Nečasově vládě, na totální dehonestaci životní úrovně české společnosti!)

Ještě by nebylo od věci zmínit jeho mimořádné sociální cítění a úsilí na přijímání muslimských imigrantů v ČR, ale sám ještě na své panství nevzal ani jednoho muslima, natož celou rodinu! Takový je ten pan kníže lidumil!

(Poznámky v závorce autora článku)





Jiří B a ť a , 1. prosince 2015