Jsou vidět a slyšet. Výrobky české firmy jezdí i v newyorském metru

Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice I. P. Pavlova. Kdo někdy cestoval pražskou hromadnou dopravou, tahle slova zná. Signalizační panel, na němž běhají informace o tom, kde se cestující nacházejí a kam míří, stejně jako hlasový doprovod a velké množství další elektroniky, často ale ani nevnímá. Přesto je musel někdo vymyslet a vyrobit. A ten někdo je firma AMiT.

Ryze česká společnost původně založená jako pavlačová v roce 1992 partou čtyř kamarádů má dnes přes 160 zaměstnanců a míří k obratu vyššímu než 600 milionů korun. Kromě rodné země operuje zhruba v šedesátce dalších z celého světa. 

Má dvě větve. Transportation dodává systémy pro vlakovou i tramvajovou dopravu, tedy pro vše, co se hýbe a má kola. Druhá divize, která se vyprofilovala je Automation. Jde o automatizace nejrůznějších systémů – od vzduchotechniky, klimatizace až po čističky odpadních vod nebo centrální zdroje tepla.

Firma dodává svým partnerům volně programovatelnou platformu, oni dodají chytrost. Zjednodušeně – AMiT sestaví střeva, partneři k nim připojí mozek. 

Původně zakladatelé Karel Ludvík, Michal Přerovský, Zbyšek Vojíř a Martin Vosáhlo podnikali z domu jako živnostníci, po dvou letech už zůstali ve třech, bez Zbyška Vojíře.

Později se firma přestěhovala do bývalého areálu Tesly, který ale musela před třemi lety opustit a najít si nové prostory v Praze, v komplexu kancelářských budov na Radlické. Výroba však zůstala a zůstává u letiště, kde probíhá v jedné z hal.

Na podzim v roce 2022 navíc došlo k výraznému zvratu ve firmě, kdy se její zakladatelé rozhodli pro prodej sedmdesáti procent, a to investičnímu fondu CEIP. Ten je veskrze český a AMiT tak i nadále zůstává v českých rukou, byť se jeho původní majitelé stali minoritními s podílem každý deset procent. 

„O prodeji se rozhodovali relativně dlouho, zhruba tři roky. Podstatné pro ně bylo, aby ten, kdo bude firmu přebírat, elektrotechnickému byznysu rozuměl. A to CEIP je, kupuje jen firmy z průmyslového sektoru a jen ty, kterým rozumí,“ říká generální ředitel AMiTu Aleš Krutina, který tehdy u prodeje byl.  

Divize Automation sídlí v Brně, kde pracuje asi třicet lidí. Pohybuje se hlavně v energetických aplikacích a momentálně firma v moravské metropoli spolupracuje na největším EPC projektu v nemocnici U svaté Anny.

AMiT chce ale i mnohem víc proniknout do rezidenčního sektoru, kde dosud příliš aktivní není. „Našimi typickými zakázkami jsou developerské budovy, které tvoří tak třicet procent z obratu, a pak hlavně průmyslové procesy. Jsme nejčastěji tam, kde jsou pece, olejové a vzduchové hospodářství, infrastrukturní záležitosti výroby,“ přibližuje Aleš Krutina. 

Aktivity divize Transportation jsou momentálně rozprostřené po celém světě. Výrobky firmy naleznete v newyorském metru, stejně jako v novém Dillí. V Evropě dodává zobrazovací panely do varšavského nebo minského metra.

Právě podzemní doprava je podle generálního ředitele pro společnost vlajkovou lodí. V okamžiku, kdy je firma schopna dostat své výrobky do metra, tak vzhledem k vysokému stupni bezpečnosti a náročnosti je to ta nejlepší reference, jakou může získat.

„Většinou dodáváme naše výrobky přes partnery, v našem případě jde v mnoha případech o společnost Škoda Transportation. Ta poptá několik firem, aby se ucházely o výbavu a výstroj a někdy to vyhrajeme celé, někdy jen kousek. Například v New Yorku máme pouze HMI systém,” popisuje Aleš Krutina.

Samostatnou disciplínou pak je segment zobrazovačů pro lokomotivy. O něm se nejvíce naučili v Indii, kde vozy startují při teplotě devadesáti stupňů v kabině, vyhřáté od sluníčka. Kdo obstojí klimaticky v Indii, zvládne prý všechno. Náročné jsou ale rovněž podmínky v Austrálii, kde se k vysokým teplotám přidává ještě vlhkost a prach, naopak ve Finsku si musejí umět poradit se silnými mrazy.

„Dodáváme výrobky do spacích vozů do Finska a tam je spousta specialit, třeba vyhřívané části systému. Fascinující však je, že stejný výrobek musí jezdit ve Finsku i v Indii, takže si musíme poradit s rozsahem od minus padesáti do plus devadesáti stupňů Celsia,“ podotýká. 

Úspěch je daný materiálem i výběrem kvalitních součástek a mechaniky. I proto má firma vlastní vývoj, a také zkušební laboratoř, která obvykle bývá z důvodu certifikací a investiční náročnosti v obdobných firmách zajišťovaná externě.

České firmě ale tato laboratoř pomáhá v rychlosti a kvalitě. „Naši vývojáři tak mají ten luxus strávit v laboratoři spoustu hodin, za což se jinde musí těžce platit. A u těch specifických zakázek je vývoj a testování nutnost,“ zdůrazňuje generální ředitel. 

Zřejmě i proto získal loni AMiT zatím historicky největší zakázku. Do nových spacích vozů pro Kazachstán, jejichž dodávky vyhrála švýcarská firma Stadler, zajistí plný informační systém. Projekt přesáhne deset milionů eur a podle Aleše Krutiny se o tuhle část dodávky ucházelo kolem dvaceti firem.

„Pro nás je to potvrzení toho, že jsme schopni zvládnout velké projekty a obstát ve světové konkurenci i těch největších firem. A také další zkušenost, jak si rozšířit partnerské portfolio a obzory, protože zhruba padesát procent našeho obratu děláme s plzeňskou Škodou Transportation,“ poznamenává ředitel. 

První dodávky jsou v plánu už letos, rozdělené jsou ale do několika let. A rýsuje se rovněž možnost opce ze strany zákazníka. Může tak jít o dodávky v budoucích deseti letech s tím, že hlavní objem by se měl odehrávat v následujících třech. 

Postkomunistické a postsovětské republiky jsou momentálně nejen pro firmy, jako je AMiT velmi zajímavé. Dochází v nich v současnosti k obnově vozového parku, který už dosluhuje. Region, jako je například Kazachstán nebo Uzbekistán, je tak obchodně velmi atraktivní. Chce se rozvíjet a většinou je i bohatý.

Aktivní jsou tam západní společnosti, například Siemens nebo právě Stadler. „I my se snažíme zákazníka respektovat a rozhodně se nad něj nepovyšovat, ale ani se před ním neponižovat. Takové chování se nám vyplácí i v Indii, kde nás mají rádi. V tom nám pomohl pan Baťa, kterého si tam velmi váží, a dokonce si myslí, že Baťa je indická firma,“ zmiňuje.

Svá specifika mají i zdánlivě banální záležitosti. Asi nejpalčivější jsou u každého projektu speciální požadavky klientů. Především na grafiku a na to, jak má zobrazovací panel vypadat a co všechno má ukazovat. Každý má své estetické cítění a někdy si prý dokáží zadavatelé dost vymýšlet. I proto začali ve firmě více spolupracovat s grafiky a marketingovým oddělením.

„Většinou je to obrovské téma – třeba jak mají zastávky ubíhat, jak se má písmo zmenšovat, zvětšovat, točit se. Jak bude vypadat šipka, která ukazuje, na jakou stranu se mají otevírat dveře. A vůbec samostatnou kapitolou je signalizace obsazenosti toalety. Řešíme, jak má vypadat panáček, jakou má mít barvu, jestli má sedět, nebo stát. Někteří výrobci chtějí být kreativní,“ přibližuje s úsměvem Aleš Krutina.

Letos dosáhne firma AMiT obratu přes šest set milionů korun, možná ještě více. Zajímavý je ale růst, který probíhá dvouciferným tempem. „Dnes jsme zhruba v osmapadesáti zemích světa. Ve všech evropských, a pak v Americe, Jižní Africe, Indii a v několika asijských destinacích,“ uzavírá Aleš Krutina.