Miminka zbytečně trpí v ústavech. Volných pěstounů je přitom dost
Paní Martina Blažíková se ocitla v nemocnici s půlročním chlapečkem Čestmírkem, kterému poskytuje přechodnou pěstounskou péči. Ve stejnou dobu, kdy Martina nastoupila do nemocnice s miminkem, přijali na oddělení také malého chlapečka z ústavní péče. Několikaměsíční děťátko zůstávalo v nemocnici samotné, bez blízkého člověka. Nemělo nikoho, kdo by s ním strávil těžké chvíle.
Jelikož se Martina věnuje přechodnému pěstounství dlouhodobě, v problematice se orientuje a ví, kolik volných přechodných pěstounů schopných okamžitě přijmout malé miminko se v okolí nachází. Rozhořčilo ji tedy, že i přes snahu ze strany pěstounů stále kvůli špatně nastavenému systému mnoho dětí zůstává v ústavní péči, místo aby se o ně postarala náhradní rodina.
"Marně si pokládám otázku, jestli v době, kdy byl chlapec, kterého jsem viděla v nemocnici, přijímaný do ústavní péče, nebylo možné jej umístit k přechodným pěstounům," vypráví paní Balžíková. "To by ale musel někdo z úřadu zavolat a dát vědět," dodává.
Seznam aktuálně volných pěstounských rodin je veřejně dostupný. Třeba ve Středočeském kraji je momentálně volných 23 přechodných pěstounských rodin, v Praze 10, a třeba v Moravskoslezském kraji jich najdeme 17. "V celé republice vidím 89 volných rodin, schopných přijmout 113 dětí," shrnuje Martina.
"O deprivačním syndromu všichni víme, přesto jsou stále miminka do ústavní péče umisťována," říká paní Blažíková. Syndrom citové deprivace vzniká, když člověk nemá dlouhodobě uspokojovány základní citové potřeby.
Podle psychologů je citová deprivace natolik vážné narušení duševního vývoje, že se může projevit v celé struktuře osobnosti, v chování člověka a v jeho sociálním začlenění. U dětí do tří let se mimo jiné může projevovat také opožděním celého psychomotorického vývoje nebo zpomalením vývoje řeči.
Paní Blažíková ale neshazuje vinu na kojenecké ústavy, dnes Dětská centra. "Chyba není na straně sester, které zde pracují. Chyba je na straně systému, který dovolí, aby děti do ústavní péče byly umísťovány."
Ani paní Blažíková, ani desítky dalších lidí, kteří na její příspěvek zareagovaly, nedokážou pochopit, jak je tedy možné, že stále tolik čerstvě narozených dětí zůstává v ústavní péči, když je tu možnost, že by se o ně mohly postarat vhodné rodiny. Děťátku v ústavní péči samozřejmě nechybí základní věci, jako je vhodná výživa, oblečení, hračky nebo vyhovující postýlka, chybí mu však blízký člověk. Pečovatelky se u dětí střídají, miminko tak neustále vnímá nové a cizí tváře, nemá ale jednu blízkou osobu.
"Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde je běžné a stále možné umisťovat děti do 3 let do ústavní péče," uvádí Asociace Dítě a Rodina. V případě, kdy dítě u svých rodičů z jakéhokoliv důvodu zůstat nemůže, podle Asociace Dítě a Rodina se považuje za nezbytné mu opatřit náhradní rodinu.
"Vláda transformaci systému péče o ohrožené děti schválila již v roce 2012 v Národní strategii ochrany práv dětí a v Akčním plánu k jejímu naplnění. Dosud ale k proměně systému až na výjimky nedošlo. Dobrým příkladem transformace je Zlínský kraj, který zrušil kojenecké ústavy již v roce 2016," píše Asociace.
Podle nich je to výhodné i z ekonomického hlediska. "Stojí to 30x méně než pobyt dítěte v ústavu," uvádějí. Jen v roce 2016 bylo do ústavní péče přijato 1559 dětí, z toho se 1133 vrátilo do svých rodin. Podle Asociace by se mělo dbát také na to, aby rodičům v tíživé situaci byla zprostředkována rychlá a intenzivní pomoc, aby jejich dítě mohlo zůstat s nimi.
Pokud se člověk chce stát pěstounem na přechodnou dobu, musí počítat s tím, že je to dlouhodobý proces plný byrokracie. "Školení a vůbec ta dlouhá příprava jsou záležitosti, které ten celý systém bohužel zbytečně zatěžují. Znám tolik lidí, kteří by se chtěli zapojit, ale tohle je nejvíc odrazuje," myslí si advokátka Klára Long Slámová.
"Už mnoho let zastávám názor, že pokud by celý proces nebyl tak složitý a zdlouhavý, a pokud by tam nebyly zbytečné podmínky, které zákon nevyžaduje, mohlo by dětí v ústavní péči rapidně ubýt," myslí si věhlasná advokátka. Místo zdlouhavého procesu, během kterého je pro dítě každý den drahý, by volila raději následné intenzivní kontroly ze strany sociálních pracovnic. "Děti z ústavní péče je potřeba bezprodleně umístit do rodin a nejjednodušším způsobem řízení zrychlit."
Podle advokátky by také bylo efektivnější, kdyby se na pěstounské péči podílelo více rodin, které by ale dostávaly méně dětí a svěřenému děťátku by tak mohly dopřát více pozornosti. Úplné zrušení ústavní péče ale není podle Long Slámové realizovatelné. "Byl by to ideální stav, ale obávám se, že dětí, které je z nutnosti třeba někam umístit, je stále mnoho," doplnila.
"Přechodným pěstounem se může stát i samoživitel, některé pěstounky jsou samy bez partnera," uvádí Blažíková. "Vykonávat tuto práci můžou i lidé v důchodovém věku." Pokud ale jste v produktivním věku a vychováváte své děti, nejmladší z nich by mělo mít nejméně 8 let. "Z vlastní zkušenosti doporučuji mít děti co nejstarší. Pro děti je velmi těžké pochopit, že jiné dítě do rodiny přichází a zase odchází, jeho chování je úplně jiné, než jak se chovají děti v jeho věku. Děti přicházejí často s velkým traumatem, miminka mohou mít abstinenční příznaky," doporučuje Blažíková.
"Schvalovací řízení je velmi složité, prověřování rodiny, do které je svěřeno cizí dítě, je však na místě," myslí si Martina. "Jako přechodný pěstoun nemám žádný požadavek na zdravotní stav děťátka, věk ani etnikum," doplňuje.