Ve Sněmovně je rekordní množství stran. Může se úplně zablokovat
V roce 1998 bylo ve Sněmovně zastoupeno pět politických stran, v roce 2002 jen čtyři, v roce 2010 zase pět. Nyní je to ale dvojnásobek. "Na začátku se dařilo, že ty dvě klíčový strany - jedna pravicová, jedna levicová - měly vždycky okolo 30%. Teď se to naprosto rozbilo," tvrdí politolog Jan Kubáček.
"Dá se říct, že počet politických stran i to, jak jsou rozdělené mezi sebou, koresponduje s tím, jak jsou voliči rozdělení," dodává Kubáček. Podle politologů se rozdělení může podepisovat na efektivitě práce poslanců. Čím více stran, tím vyšší pravděpodobnost, že se budou v důležitých otázkách názorově rozcházet.
Složitě se skládá vláda, získává podpora pro návrhy zákonů a zdlouhavější je i samotný legislativní proces. Předsedové poslaneckých klubů totiž mají přednostní právo řečnit a také nejsou omezeni časem. A podle politologů je potom rozdíl, jestli tohoto práva může využít předsedů pět, anebo devět.
"Polsko zažilo situaci, kdy v parlamentu bylo 25 subjektů a ten parlament byl totálně neakceschopný. U nás jsme někde na hraně," tvrdí politolog a sociolog Jan Herzmann. Podle politologů by sněmovna fungovala efektivněji, kdyby názorově blízké strany vytvořily koalice. To by si prý ale žádalo změnu volebních pravidel.
"Je dost dobře možné, že ten počet deseti subjektů v Poslanecké sněmovně možná povede k jistému slučování stran. S tím souvisí úzce i volební pravidla, protože ti, kteří se chtějí sloučit, jsou znevýhodnění. Takže je to i na debatu, jestli neupravit pravidla tak, aby podporovala kompromis," tvrdí Kubáček.
Aby se politické hnutí dostalo do Sněmovny, musí ve volbách získat alespoň pět procent hlasů. Pokud se ale dvě strany rozhodnou kandidovat v koalici, je potřeba dvojnásobek.