Adept na ministra Šmarda se sejde se Zemanem, na Vysočině
"To mi udělal radost. Sejdeme se na Vysočině, takže nebudu muset do Prahy, budeme oba doma," vyjádřil se k prezidentově rozhodnutí Michal Šmarda. Na novou roli ministra se prý nepřipravuje, ani krabici s věcmi zatím zabalenou nemá. Přitom návrh na odvolání ministra Antonína Staňka premiér předal prezidentovi už před dvěma týdny.
Resortu kultury ale Antonín Staněk šéfuje dál. Podle jeho mluvčí pokračuje ve své práci tak, jak od něj daňový poplatník očekává. Kdy k výměně dojde, neví ani premiér Babiš, ani mluvčí prezidenta. "Kdy se uskuteční výměna, to je otázka na pana prezidenta. Tak samozřejmě čím dřív, tím líp," řekl Andrej Babiš.
"O tom teď nemůže být vůbec řeč. Já nebudu mluvit o žádných konkrétních termínech, nějakém časovém plánu. Na pořad teď přichází setkání s panem Šmardou, to se předpokládám uskuteční v posledním červnovém týdnu," uvedl mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.
"Toto jsou týdny a dny, kdy je třeba, aby všechny resorty měly stabilní vedení, aby bylo možné jednat o rozpočtu. Není to žádná legrace, ta jednání jsou tvrdá a těžká," tvrdí Šmarda.
Antonín Staněk rezignoval po tom, co se na něj snesla vlna kritiky když odvolal ředitele Národní galerie a Muzea umění Olomouc. Miloš Zeman ale odmítl rezignaci přijmout, protože prý Staněk v rámci resortu objevil závažná pochybení. Premiér na žádost předsedy sociální demokracie Hamáčka proto na Hrad doručil návrh na Staňkovo odvolání. Tomu už prezident vyhovět musí. Ústava ale neříká do kdy.
"Ukazuje se, že Miloš Zeman to dělá záměrně z toho titulu, aby dal vědět, že je klíčovým hráčem v politice. Že vláda je zodpovědná i jemu a zároveň dává najevo, že ČSSD si měla najít lepší argumenty pro odvolání Staňka," tvrdí politolog Jan Kubáček.
Tato situace není v novodobých českých dějinách ojedinělá. S odvoláváním ministrů někdy otáleli i Zemanovi předchůdci. Například když v roce 2005 v období krize způsobené nejasnými majetkovými poměry tehdejšího premiéra Grosse prezident Klaus odmítl přijmout demise čtyř ministrů. Tím znemožnil Grossovi rychlou rekonstrukci kabinetu - nakonec kvůli tomu padla jeho vláda.