Stramaccioniho přiznání: Sparta byla chybný projekt, věřil mi jen Plavšič
Konec idylky v Praze. I po vyhazovu sypal letenský klub se na účet Andrey Stramaccioniho přes tři miliony korun měsíčně. Italský ‚štramák“, jak jej mnozí přezdívali, si mezitím užíval života na Vinohradech. Jenže už se musel pohnout dál. Kontrakt vypršel a on vzal nabídku, nad kterou mnozí kroutí hlavou. Írán.
https://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/640x800/Jun2019/2289603.jpg?d41d
Esteghlal. Klub, který má 30 milionů fanoušků, fanatiků, kteří nesnáší neúspěch. Navíc v zemi, kde je politická situace třaskavá a každým dnem se něco mění. Stramaccioni se ale nebojí. „Kde je moje rodina, cítím se jako doma,“ říká. Bude se ale muset smířit s tím, že jeho krásná žena se bude muset zahalit do šátku.
Je až s podivem, jaké štace a za jaké peníze si umí Stramaccioni vyjednat. Vždyť jeho cesta fotbalovým světem je až na epizodu v juniorce Interu Milán, se kterou vyhrál v roce 2012 mládežnickou Ligu mistrů lemována neúspěchy.
Stramaccioni je vlastně tak trochu smolař. Hráčskou kariéru zabalil v 18 letech, když si zpřetrhal vazy v koleni. A dal se na trénování.
https://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/640x800/Jun2019/2292977.jpg?d41d
Jak už bylo zmíněno, klikou jak od blázince je ona snová sezona s juniorkou Interu Milán. Ta mu otevřela dveře do Serie A. Když skončil Claudio Ranieri, zavolali si ho synové šéfa klubu Massima Morattiho do své kanceláře: „Branca a Ausilio na mě čekali a podali mi papír a tužku a požádali mě, abych načrtl, jak bude hrát Inter…“
A tak začal Stramaccioni ve velkém fotbalu. Měl pod sebou Snejidera, Milita, Zanettiho, Julia Cesara, Maicona. „Skvělí fotbalisté a fantastičtí kluci a šampioni, kteří mi pomohli, stát se profesionálem. S každým z nich mám výborný vztah, ale i se Stankovičem, Chivu, Cambiassem nebo Walterem Samuelem či Cordobou,“ dodává.
https://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/640x800/May2018/2146975.jpg?f3a5
Ale třeba takový Antonio Cassano o něm prohlásil, že vůbec nerozumí fotbalu. „Nemohu k tomu nic říct. Jen že je mi to líto a také je mi líto, že už nehraje. Ale zase má krásnou rodinu,“ říká k tomu Stramaccioni.
Pak se rozhodl, že zkusí štěstí mimo Itálii. V Panathinaikosu Atény to prý bylo úspěšné až do chvíle, kdy začal mít klub finanční trable. „Přijel jsem po derby, po střetech fanoušlků s policií, kdy tým byl na páté příčce. Pak jsme jednu chvíli vedli, ale v půlce sezony odešlo 5 nebo 6 cizinců a nakonec i já. Ale i tak, druhé místo z roku 2016 je pro Panathinaikos za posledních 9 let nejlepším výsledkem,“ chlubí se Ital.
Jenže pak přišla Sparta. A s ní fiasko, které by kterýkoliv jiný klub v Česku finančně zruinovalo na dlouhá léta. Stramaccioni přiznává, že selhal. „Plány byly takové, že se ze Sparty, která je tradičně lokálním klubem, má stát internacionální klub. Jenže byl to chybný záměr. Byl to projekt, který ztroskotal hned na začátku. Bohužel si vyčítám, že jsem to nedokázal včas přečíst,“ vypráví Stramaccioni.
Mise prostě podle něj vzhledem ke specifickému prostředí byla odsouzena ke krachu. „Přišel celý nový realizační tým a 10 hráčů z ciziny. Nakonec jsem ale pochopil, že mi věřil jen Srdjan Plavšič. Skončil jsem a po mě za několik měsíců byli propuštěni další tři trenéři. Ve Spartě se vystřídalo celkem 7 koučů ve dvou sezónách,“ vypráví pro italský web Andrea Stramaccioni.
https://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/640x800/Jul2018/2164039.jpg?57b2
Teď ho tedy čeká další mise. Íránská Sparta. Klub, na který chodí i 80 tisíc fanoušků. Prostředníka mezi kabinou i příznivci mu bude dělat tlumočník zaměstnaný na plný úvazek.
„Viděl jsem, jak neuvěřitelnou vášeň mají fanoušci, klub má skvělou historii. Jsem na toto dobrodružství připraven, je zároveň fascinující. Je tam mnoho rozdílů se západním světem. Kultura Íránu navazuje na Perskou říši. Je to muslimské náboženství, ale liší se od arabského světa. Možná je země více podobná Turecku,“ vypráví Ital.
Stramaccioni nakonec také připouští, že jeho fotbalové vize často končily krachem kvůli omylům. „Jsem prostý člověk, kluk. Miluji fotbal a na své cestě světem jsem se jistě dopustil mnoha chyb. Ale díky každé z nich jsem se stal lepším trenérem.“