Střelba v Praze, barikády v ulicích: Takto pamětníci vzpomínají na invazi
Dne 20. srpna 1968 kolem 23. hodiny překročila vojska státní hranice. "V tu noc jsem viděl poprvé, a řekl bych snad naposledy, naprosto zoufalou moji matku, protože mě asi tak v jednu hodinu vzbudili s tátou s tím, že nás přepadli Rusové," popsal pamětník Petr Hlavička.
"Jsme otevřeli okna a všechno jsme viděli a slyšeli. Rusáci jeli kolem kasáren. Jely tanky, byl to ohromný rámus, vyběhli jsme na ulici," uvedla Jaroslava Bačkovská.
"Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa vyzývá všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor," znělo ve výzvě ÚV KSČ.
21. srpna vyšli lidé po celé republice do ulic. V centru hlavního města byl tehdy i jednadvacetiletý student psychologie Karel Humhal. "Celé Václavské náměstí bylo zaplněno sovětskými tanky a vojáky. Byli plně vyzbrojeni, měli ostré náboje ve svých zbraních a ty zbraně také používali, stříleli, stříleli do úrovně zhruba prvního patra do omítky a stříleli na Muzeum, protože se mylně domnívali, že to je rozhlas," sdělil Humhal.
Právě u budovy Československého rozhlasu se odehrály ty nejtvrdší střety s vojáky okupačních armád. Tehdy tam zemřelo sedmnáct lidí. "Dojely sem tanky a lidé se snažili postavit barikádu. Dokonce jeden z mých známých sem přijel s autobusem, který postavil napříč ulicí, ten autobus přejeli tankem. Sovětská armáda se snažila proniknout do rozhlasu a zabránit vysílání," doplnil Humhal.
Dnes už osmdesátiletá paní Bačkovská byla měsíc před 21. srpnem na dovolené v Soči a prý už v tu dobu se tam řešila napjatá situace. "Ta česká společnost tam v Soči probírala, jaké to bude, až se vrátíme. A vystoupil tam jeden člověk, který řekl 'Ale pánové, to na ně půjdete s vysavačem?' a já jsem si na to tolikrát vzpomněla, na tu větu, když jsem chodila kolem těch tanků," vzpomínala Bačkovská.
Vojáci Varšavské smlouvy u nás zůstali dlouhých třiadvacet let.