Mezi prvními chytili covid. Jak na vše rodina z Děčína vzpomíná teď?
"Za sebe můžu říct, že jsem asi o něco klidnější než lidé, kteří covid neprodělali. Věřím, že mám protilátky a že moje tělo dokáže nákazu zvládnout. A vím, jak covid probíhá, protože jsem ho prodělal," vypráví Petr T., u něhož lékaři nebezpečnou nákazu diagnostikovali loni na přelomu února a března po návratu z dovolené v Itálii.
Petr pro TN.cz dodal, že nikdo z jeho blízkých, kteří nemoc na začátku loňského roku prodělali, naštěstí znovu neochořel. Úřady přitom aktuálně berou za prokázané, že protilátky v těle po prodělání nákazy vydrží čtvrt roku.
"Zároveň mám ale z covidu stále ohromný respekt - pohybuji se ve zdravotnickém prostředí a vidím, jak jsou vystresovaní zaměstnanci i pacienti. Tím se mě to pořád týká," říká Petr T. Příběh jeho rodiny se dostal dokonce do knihy o pandemii.
Petr říká, že ze začátku byla vlna zájmu o něj a jeho případ masakr. Odhaduje, že negativní reakce mohl zapříčinit strach, který lidé v té době cítili. "Je pravda, že tu jedničku, že jsem byl první, už mi nikdo neodpáře. Ale svým způsobem to byla i sociologická sonda, která třeba ukázala, kdo jsou opravdoví kamarádi," zamýšlí se.
A i když ho ze začátku lidé mohli vnímat jako toho, kdo do Česka nákazu přivezl, později se prý ale všechno změnilo. "Jakmile se pandemie rozjela ve velkém, tak se to najednou obrátilo. Lidé mi začali říkat, že už by to taky chtěli mít za sebou a být klidnější," popsal Petr T. Považuje za štěstí, že nikdo z jeho okolí kvůli covidu neskončil na JIP nebo nezemřel.
Petrův bratr Tomáš TN.cz řekl, že i když už od všeho uplynula dlouhá doba, někteří lidé si události z loňské zimy stále pamatují a jeho blízkým je občas připomenou. "Máma nedávno přála někomu všechno nej do nového roku a když mu popřála hodně zdraví, dočkala se odpovědi ve stylu: Od vás to sedí," zmínil.
Teď zpětně už se na události dívá s úsměvem. Ale zároveň zavzpomínal na to, jak jeho bratrovi chodily nepříjemné zprávy od cizích lidí. "Nebyly to přímo výhrůžky, ale oni mu třeba vyčítali, co to do Česka zavlekl a tak," tvrdí.
Oproti tomu přátelé rodiny se prý zachovali ukázkově. "Pomáhali, vozili jídlo, třeba i upekli dort na narozeninovou oslavu," uvedl Tomáš, který jako jeden z mála členů rodiny nemoc nejspíš neprodělal a mohl díky tomu například vyzvedávat rodičům léky a vozit jim je alespoň k zahradní brance.
Svoje si kvůli nemoci zažila i rodina z Kynic na Vysočině. Její členové byli v karanténě celé dva měsíce: