Umění na dotek. V Basileji se prodával nejen Warhol a Basquiat

V uměleckém světě byl minulý týden ve znamení jediného – veletrhu Art Basel ve švýcarské Basileji. Za normálních okolností se koná v červnu a hotely jsou běžně obsazené víc než rok dopředu. Letošní jedenapadesátý ročník byl v důsledku pandemie více lokální a o něco skromnější, zejména co do počtu návštěvníků z Ameriky a Asie.

Pro skupinku začínajících sběratelů z Česka to naopak vytvořilo ideální podmínky na vlastní kůži okusit atmosféru jednoho z nejstarších a nejprestižnějších veletrhů na světě. Představilo se na něm 272 vystavovatelů z 33 zemí světa, někteří za velmi komplikovaných přepravních podmínek a přísných hygienických opatření na místě.

U většiny ale převážila touha po fyzickém kontaktu s uměním. Před pandemií tvořily veletrhy téměř polovinu příjmů galerií a v důsledku nuceného přechodu do digitálního prostředí se globální trh s uměním zmenšil v roce 2020 téměř o čtvrtinu. Návrat k fyzickým prodejům byl v případě Art Basel úspěšný.

V den otevření pro VIP klientelu se tradičně prodala ta nejvýznamnější díla a řada galeristů hlásila vyprodání stánku z dvou třetin před otevřením pro veřejnost. Naše skupinka dostala pozvánku na vernisáž, tedy třetí VIP den, během kterého už byla řada obrazů na stěnách prodána a takzvaně „převěšena“ za nové. Největší zájem byl tradičně o prvotřídní jména, jako je Basquiat, Warhol nebo Hirst.

„Historicky bylo cílem sběratelství získat unikátní kousek, který nikdo jiný nemá. V posledních dvaceti letech se to ale úplně obrátilo a nejžádanější je to, co je snadno rozpoznatelné i pro další sběratele, a tudíž investičně zajímavější,“ uvedl Piero Tomassoni z londýnské poradenské firmy Artvisor, který nám před vstupem na veletrh povyprávěl o historii sběratelství.

Z děl, která měla na Art Basel šokovat, se podle britské novinářky Melanie Gerlis píšící pro Financial Times v zákulisí nejvíce probíral retro Mercedes-Benz s ruskou poznávací značkou zaparkovaný před výstavními halami, ve kterém vedle sebe spaly dvě velmi realistické figuríny uměleckých pomocníků.

Dílo nazvané „Outsideři“ z roku 2020 vytvořené dvojicí výtvarníků Elmgreen a Dragset prodala megagalerie Pace v přepočtu za téměř jedenáct milionů korun.

Z českých galerií se na hlavním veletrhu neukázala žádná, dříve se tam podařilo probojovat pouze hunt kastner v roce 2018. Na pár českých autorů jsme však narazili: Toyen i Jindřicha Štýrského, ze současné generace na Kláru Hosnedlovou, Vojtěcha Kovaříka nebo Vladimíra Houdka.

Pandemie umožnila obsadit místo na hlavním veletrhu pětadvaceti nováčkům, což bylo historicky poprvé. „Dříve spíš platilo, že musí někdo umřít, aby se dostal do hlavní budovy,“ vysvětlil náš průvodce Piero. Ti, kterým se to nepovede, mají šanci na satelitních veletrzích, jako je Liste, Volta, Design Miami nebo Art Unlimited.

Posledně jmenovaný představuje rozměrově nadměrná díla, některá i velikosti malého domu, jako byla třeba chaloupka vyplněná chlebem. V této sekci se mísí mladí umělci s velkými jmény a je považována za lakmusový papírek aktuální nálady v uměleckém světě.

Podle jejího kurátora Giovanniho Carminea, ředitele Kunst Halle Sankt Gallen, se však jasný letošní trend nedá jednoznačně určit. „Mladí umělci se přirozeně posouvají více směrem k digitálnímu umění, pořád je ale velké množství těch, kteří se věnují klasické malbě nebo sochařině,“ říká Carmine.

Veletrh pro mladé umění Liste se letos přesunul z prostor bývalého pivovaru nad Art Unlimited, čímž se sice více přiblížil hlavnímu veletrhu, ale současně tím podle některých vystavovatelů ztratil původní kouzlo.

„Celkovou atmosféru ovlivnila absence asijských a amerických sběratelů, kteří svými spontánními nákupy vždy přináší rychlý a energický vibe,“ konstatuje galerista Filip Polanský, prezentující zde dílo českého výtvarníka Jakuba Chomy.

„Evropští sběratelé měli letos více času na rozhodování, a tak se obchody odehrávaly poněkud pomaleji než obvykle a spíše v konzervativním duchu,“ dodává. Pro ty, kteří se dostavit nemohli nebo nechtěli – téma udržitelnosti a ochrany životního prostředí rezonovalo napříč veletrhem –, byla samozřejmě připravena alternativa v podobě digitálních prezentací.

Jak poznamenal Iwan Wirth, spoluzakladatel megagalerie Hauser & Wirth, budoucnost bude „fygitální“, čili kombinující fyzické a digitální. Vzhledem k tomu, že je psychicky i fyzicky velmi náročné obsáhnout celý veletrh během několika málo dní, ocenili naši sběratelé možnost dohledat si po návratu domů další prezentace galeristů na internetu.

The post Umění na dotek. V Basileji se prodával nejen Warhol a Basquiat appeared first on Forbes.