Když před pěti lety přestěhoval rodinu do Londýna, dcerce Terezce byl přesně rok. Teď Tomáš Souček stojí po večerech doma v obýváku před prosklenou stěnou, čape do ruky tenisové míčky a hlídá, jak se malá školačka šikovně ohání raketou. „Osmnáct. Devatenáct. Počkej, to bylo moc nízko, ještě jednou,“ opraví ji, když poctivě driluje podání. „Dvacet. Bezva, hotovo.“
